LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Náčelník má vždycky pravdu.
Hledání cesty

Hledání na Lezci

 Metodika
 Trénink
 Oblasti
 Reportáže
Knihy
Hory byly jejich osudem
Vychází autorizovaná biografie: Adam Ondra - Lezec tělem i duší
Nový průvodce Jižní Moravy

Závody
2. bouldr kolotoč (22.11)
Pivní boulderové závody (23.11)
Jeseník CUP 2019 (23.11)

Žebříček
Cesty:
1.Ondra 12934
2.Konečný 12665
3.Vopat 11916
Bouldry:
1.Stráník 11653
2.Jungling 11050
3.Stráník 10928
Hory:
25.JPPP 2485
26.Lavička 2452
27.Malásek 2419

Výsledky
SP v boulderingu Wujiang (CHN) (04.05)
SP v boulderingu Chongqing (CHN) (27.04)
SP v boulderingu Moskva (13.04)

Deníčky
4758 lezců
786688 cest
Nové přelezy:
FOX Racing 7C
Osel 9
Falešný Rá 9
Tour De Fr 9
Hips Dont 8B
Soft Porno 7C+
Alpha Reti 8A+
Chilli 9
La Peste 7c
Shoulder P 8A

Stěny
WallClub - Sezimovo Ústí
Horolezecká stěna Vrchlabí - MANGO - Vrchlabí
DDM DUHA - Ústi nad Orlicí

Prodejny
Rock Point - OC Olympia - Olomouc 7
HUDYsport - Zlín
Rock Point Vaňkovka - Brno

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

UFOline…

V čase od 17. května do 23. května, se povedla vylézt alpským stylem, léta zakletá a mnoha výpravami pokoušená severozápadní stěna 7321metrového Chamlangu.

Je to více než 2 tisíce metrů vysoký obr, dřímající v údolí Hunkhu. Zvedá se od morény s plesem a připomíná při pohledu spíše solitér, než součást centrálního himalájského hřebene o mnoha vrcholech.

Vše začalo téměř před 20 léty, respektive v roce 2001, kdy jsem poprvé spatřil elegantní tvary Chamlangu, jenž vytvořil ten nejšikovnější z nejšikovnějších architektů všech dob…. Můj pohled byla směsice obdivné pokory s obavami, které pramenily z představy, že bych se v té obří vertikální desce kdy měl pohybovat. Loni mé oči znovu klouzaly po strmých stráních a jediné, co mně v dané chvíli napadlo, bylo, že není proč dál čekat. Tím neříkám, že obavy mezitím zmizely….

Čtrnáct dní před příchodem do Base Campu, jsme čas vyplnili běháním po údolích, úbočích a kopečkách. Zjitřené červené krvinky se začaly ve větším tvořit díky ubranému kyslíku a pozvolna vyplňovaly naše krevní řečiště. Naše aklimatizace plynula, bez velké bolesti občas podpořená voltáží San Miugelem pilsner. Takže až do momentu, kdy se vystavěly na zelené louce první dva bivakovací stany, kde byli dva kuchaři, dva nosiči, a dva účastníci, (myšleno já Maara a Hook), to šlo jako denní navlékání perlového náhrdelníku. Ve stejný moment přiběhla i jedna záda, která nás jako jediná nebolela. Byl to Antenzing Sherpa, který přinesl 20kilový batoh s lezeckým cajkem. Vzápětí po složení nákladu se otočil na patě, a zase zmizel, jak pára nad hrncem. A my zůstali uprostřed hor úplně sami. Krásné klidné místo bez lidí, obehnané bělostnými hřebeny divokých hor. 

Proběhlo pár dní, které znamenaly vyčkávání. Rosnička Alča Zárybnická nám posílala každý den satelitem přes vesmír šťastné výhledy. A skutečně, nebylo ani jeden den vyloženě špatně. Však pokud výstup měl být úspěšný, bylo třeba minimálně za sebou tří luxusních dní. Čili nesmělo v prvních kritických dnech ani ťuk nic padat z nebes a i vítr na vršku se musel držet taktéž na uzdě. V napjatém období vyčkávání jsme prováděli výpady pod stěnu, kde detailní rozbor jednotlivých pasáží a pohybů, rádoby strnulého masivu se zapisoval hluboko v mysli. Bodejť, vždyť přeci v téhle hře nejde o nic jiného, než o kůži. Čas se nakulil tím správným směrem, ke kterému směřoval náš předchozí pohyb a představy.

Nástup na ledovec pod stěnu začal 16.května. Máme s sebou bivakovací stan, jedno osmdesátimetrové lano průměru 7 milimetrů, šest šroubů do ledu, 5 skob, 5 friendů. Jídlo na pět dní a tři plynové bombičky. Nesmím ještě zapomenout na přibalené štěstí v batohu.

Následné brzké mrazivé ráno, bylo prosáklé napětím následujících dní. Hned od počátku nás první metry přivítaly nepříjemným mixovým lezením, které pokračovalo šikmo ubíhající rampou. Byla zde velice špatná skála s nedržícím sypkým sněhem připomínajícím cukr. Boj o každou píď. Pakliže budeme postupovat tímto tempem, tak na vršku jsme za měsíc, proběhlo mi hlavou. Nakonec metry se povedlo kousek po kousku ukrájet. Mačky skřípaly a cepíny odskakovaly, místo toho, aby dělaly s ledem pevné sevření. Po hodinách bitvy jsme dolezli na místo bivaku, schované pod skalním převisem, který skýtal naději, že padající kameny a sníh nás přeskočí. Hora nám v průběhu dne předvedla, že dokáže pustit pěknou lavinu ze svého držení. Okamžitě se srdce sevřelo v představě, že v daném místě bychom se právě nacházeli. Obzvláště, když přes ně stejně musíme dříve nebo později prolézt. Zatlačujeme oba dva děsivou představu někam hluboko do zapomnění.

Druhý den začal skalním koutem, který přešel do ledového pole, nad kterým visel jak sekyra obří sérak, z nějž průběžně odpadávaly kusu ledu. Tento úsek bylo třeba prolézt co nejrychleji a snížit možnost střetu s padajícími ledovými úlomky. Po strmém ledu následoval průlez kolmým osmdesátimetrovým úsekem, z boku přilepené ledové masy, který nás vyvedl již nad tento pás séraků. Jednalo se o těžký mixový terénem, vedoucí zároveň až k našemu druhému bivaku. Ten se nacházel již nad tímto výbušným místem. Naštěstí se tam na horní hraně sérakového pásu objevila poměrně rovná ledová police, částečně z boku chráněná. Zároveň velice chladivé místo na spaní. Přeci jenom ta masa ladu teplo nevyzařuje, což je jasný. Nicméně těch předchozích pár desítek metrů mělo své lezecké kouzlo. Exponované těžké lezení s rostoucí hloubkou pod nohami. Přitom plíce zatím stíhaly včas nabírat vzduch, takže pro lezecké srdce opravdu krásný zážitek.

Třetí den byl klíčový, jelikož se jednalo o nejdelší lezecký úsek 700 metrů, s nutností dosáhnout až horní skalní bariéry. Neexistovala jiná varianta, pokud jsme chtěli mít šanci pokračovat dál. Riziko spočívalo v tom, že v momentě, kdy se vstoupí do této etapy, musí se pokračovat a není rozumné cesty zpět. Aby protivenství nebylo málo, tak v podstatě neexistovalo ideální počasí k průlezu. Jelikož sněžení i mírný vichr, může zapříčinit pády sněhových řek. Na to se dá vzít jed, že tohle nikdo ve strmé stěně neustojí. Naopak přílišné teplo uvolní kamení, které s vrčící zuřivostí rozdrtí vše, s čím se setká. Ráno padlo rozhodnutí jít dál a tak jsme se začali prosekávat sněhovými varhanami, které z dálky připomínají plisovanou suknici. Místy míjíme příjemný firn, ale také led tvrdý jak beton. Připomínalo to sisyfovskou práci, kde veškeré snažení se míjelo účinkem. Průlez nakonec nebyl ani tak technicky těžký, ale po sečtení desetitisíce pohybů, byl fyzicky velice vyčerpávající. Nehledě na to, že jištění v průběhu délek, nebo i při současném lezení nás obou, se dá diplomaticky označit za skromné. Den neměl konce a nebylo možné stále najít místo na třetí bivak. Drobné poletování sněhu nás ještě více popohánělo, abychom nějak uzavřeli neutěšený stav. Nakonec nezbylo, než se vtěsnat na maličkou sněhovou poličku sevřenou mezi skalním koutem. Hook se ujal vaření jako obvykle a rozpuštěný sníh smíchaný se šťávou rychle zavlažoval vyschlá hrdla a kroutící se vnitřnosti. Vůbec nevadila ta divná sněhová pachuť s křupavou příměsí žulových šupinek. Pak jsme si bez otálení začali hrát na teplo a spánek. Noc byla peklo. Nemohli jsme stále najít způsob, jak do prostoru na půl zadku dostat dva a ještě k tomu celá dvě těla. Nezbylo, než se položit na Hooka. Nezávislý pozorovatel by řekl něco v duchu, dvě do sebe zakouslé larvy. Však nevábné provedení, nakonec slavilo svůj úspěch. Každý z nás na chvilku ve spánku zadřel a mohl tak ušetřit trochu sil. Úmyslně neříkám zrelaxovat či nabrat energii, ale zbytečně se aspoň neztrácelo.

Čtvrté ráno bylo těžké k rozhýbání. Hned první metry vedly přes skalní prahy, které vyplňoval starý tvrdý led, do kterého přemluvit hroty, aby držely, stálo nejedno přemlouvání. Po sto metrech následovalo totéž známé, již z předchozího dne. Ledofirn pod úhlem sedmdesáti stupňů a místy i strmějším. Zdálo se, že kopec stále pocitově před námi roste, místo toho, aby ubýval. Někde ale musí mít konec. Také že ano. V odpoledních hodinách jsme překulili poslední výšvih a najednou stáli na ostrém hřebenu, který nám nabídl výjimečnou podívanou světa na druhé straně. Hodně foukalo a bylo hluboko pod nulou. Podle GPSky, náš vrchol se nacházel necelých sto výškových metrů a tak dalších dvě stě metrů v hřebenu od nás. S blížícím se podvečerem vichr sílil a přinášel mraky, které se začaly s prudkostí převalovat přes vršek. Najednou jich bylo všude plno a ukradly do svých dlaní okolní svět. Naštěstí tohle neutěšené místo, nabízelo ucházející plac pro stan. Mrkli jsme na sebe a bez jakýchkoliv slov proběhlo rozhodnutí. Stavíme čtvrtý bivak, hotovo. Vrchol do rána neuteče.

Naše následující páté ráno vedlo hřebenem přes řadu vrcholů Chamlangu včetně toho hlavního, až do místa, kdy začal tenký hřeben spadat do jižního ramene hory. Zima byla vlezlá, přičemž vstupovala do všech ohybů oblečení, hnaná silným vichrem. Výhledy na všechny strany měly magické kouzlo. Od východu mávala Kanchenjunga, centrálně se šklebila ze severu pyramida Makalu. Na západě čněla hradba Lhoce, pokračující dál s několika vrcholky Nupce a nad tím vším střecha Everestu. Pak Cho Oju s Giačunkangem a Lantangem na západě. Přičemž podhoubí tvořila rozházená drobotina Pumori, pak himalájský nanuk trčícím k nebi v podobě  Ama Dablamu, Kantengy, všetně ostrého Kyasharu a bůh ví které další.

V deset hodin jsme minuli hlavní vrchol, přičemž zastávka měla jen pár minut pro několik záběrů na kameru. Nucených pár zmrzlých úsměvů, několik vypuštěných slov, které okamžitě vzal vítr někam do ztracena. Měl jsem úplně necitlivé ruce z držení kamery a ani Hook se netvářil, že má chuť déle otálet. Lesk a bída horolezcova, nebo-li úspěch bez ovací. Skutečná radost čeká až dole, kam také ještě nemusíme nikdy dolézt. Však raději nepředjímat smutné konce.

Mažeme proto spěšně dál, ale naše kroky začaly zpomalovat. Důvodem nebyla výška, ale terén. Žiletkový hřeben rozdělující kopec na dvě strany, byl jak Jekyll and Hyde. Dalo se tam nejlépe postupovat, nicméně severní srázy tvořil drobivý led a východní stranu našlehal vítr do sypké pěny. K tomu přibyly skalní prahy, vyžadující slanění. Celá ta linie bílého hada tvořící hřebínek, při pohledu ze shora vypadala, že visí jen ve vzduchu. Nekonečný kilometrový hřeben bez možnosti odjištění. S přibývajícím časem přišla od údolí neprůstupná mlha. V jednom místě jsem udělal chybu a dostal nás mimo směr. Jeden by řekl, že v takovém terénu to není možné. Ale je! Naštěstí zakufrování nebylo až tak dramatické. Nicméně stačilo jako připomenutí, že když není nic vidět skrze bílou tmu, nezbývá než čekat. Obzvláště ve chvílích, kdy pod nohama je díra do pekel a za každým špatným pohybem čeká více než tisícimetrový skok. Znamenalo to udělat další nechtěný pátý bivak, jenž ležel ještě stále hodně vysoko, víc než bychom si přáli. Všiml jsem si, že Hook se změnil. Po chvíli mi došlo, že jeho fous je celý bílý, připomínal dědu Mráze. Vítr přinesl z údolí nejen mlhu, ale i vlhkost s drobným sněžením. Malá police překrytá ledovým kšiltem byla v daný moment naše záchrana. V kvapu jsme doupravili místo a za několik málo minut už stál náš hotel Savoy. Došlo nám jídlo, jen dvě čokoládové tyčky pro dva hladové žaludky tvořily večerní menu. Vše jsme měli už mokré a zmrzlé. Přičemž fyzická únava se hlásila při každém pohybu i psychika se blížila ke svým limitům.

Po další noci plné vášní následoval průstup divokým ledovcem. Slézali jsme postupně hodinu za hodinou, dokud byl labyrint průchozí. Pak nastalo bezpočet míst s kaskádovitě seřazenými trhlinami, kde jedině ledovcové hodiny a následné slanění umožnily průstup. Pokračovali jsme, dokud nás opět nezastavila hustá mlha. Dalšímu šestému bivaku nebylo vyhnutí.  Přesto jsme zuby nehty ještě s čelovkou na hlavě bojovali o další nižší metry. Nic naplat, proti bílé nicotě valící se z údolí byla naše snaha marná. Nastalo smíření s osudem. Stavíme stan pod obřím ledovcovým odlomem. Je to jak spát v otevřené tlamě žraloka. Nevíte jen, kdy sklapne. Noc jsme problouznili v horečnatých útržcích. Naše těla již neměla čím vytápět a od nohou šel plíživě chlad do celého těla. Sedmý den byl vysvobozením a únikem k životu. Ráno následovalo pár slanění a ještě několik hodin scházení po moréně. Hotovo! Konečně zase šlapeme loukou. Dostali jsme se po 160 hodinách ze spárů a vlivu nelítostné hory. Slunce se opírá do tváří a chlad zůstal za zády. Strháváme oblečení a jen tak ve spodním prádle leháme na provoněnou trávu.

Ať tak či onak. Musím jako první vystřihnout hold prvovýstupcům jižního hřebene před šedesáti lety. Možná měli při výstupu více sněhu, lezli to expedičně a bůhví co ještě. Anebo…., vůbec ne! Byli to jednoduše borci. No a my s Hookem jsem ti živí, co prolezli alpským stylem jako první přes 2000 metrů severozápadní stěnou Chamla-banga-mordwandu.

Obtížnost za nejtěžší lezeckou klasu, neboli „ABO“, jelikož si to výstup zaslouží a je to jak naše nejtěžší cesta, zároveň i světová pecka. Jůůůůů… bomba jarní sezóny. Cestu jsme následně pojmenovali, jako vzpomínku na výstupu R.Messnera a D.Scotta, kteří prý někde ve výškách zahlédli na Chamlangu UFO…. No vida a já ho měl, toho mimozemšťana Hoooka stále vedle sebe :-) Tak prostě tak!

Na závěr velké poděkování patří samo sebou Hookovi, že jsme si mohli dovolit užít si hor v poklidu, bez zbytečných závaží, které mezilidské vztahy občas pod tlakem vytvářejí. Zároveň ale i „lišce“ Govindovi a jeho agentuře GreenHorizont.com, která mi dělá letitý pevný pilíř v asijské džungli. The End :-)

Maara

























































Mára Holeček   [úpravy] 05:51 04.06.2019Tisk 

Reklama:


Související články:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Jste borci07:37:12 04.06.2019
Gratuluji, dokonce i Radek Jaros zminil, ze jste horolezci :-)

".. Ale to opravdu nejsou horolezci. Horolezci jsou lidé jako třeba Marek Holeček, který nedávno vystoupil vlastní cestou na vrchol 7 500 metrů."

zdroj (odstran mezery):
https://www.idnes.cz/ cestovani/kolem-sveta/ rozstrel-horolezec-radek-jaros-rozhovor-mount-everest. A190530_155203_kolem-sveta_hig
odpovědět 
 Re: Jste borci10:49:52 04.06.2019
Ta frustrace a negativni emoce byly jen jednostranne. Tak nic prekvapujiciho, ze to zminuje pozitivne.
odpovědět 
  Re: Jste borci09:07:34 05.06.2019
nebyly jednostranne
odpovědět 
   Re: Jste borci15:58:12 06.06.2019
Co spatneho rikal Jaros o lezeckych vykonech Holecka? A s jakou intenzitou?
odpovědět 
    Re: Jste borci22:08:04 08.06.2019
Napr posledni cast tohoto rozhovoru:

http://marekholecek.cz /media/tema-1-2015-jste-zde-domu-souboj-o-maly-cesky-rybnik
odpovědět 
     Re: Jste borci12:58:52 10.06.2019
Jako to co konci timto: "Marek Holeček: Jasně. Tak já už tě, Raďousi, teda nechám… "? (procpak to Mara asi rika, hmmm?)

Ono to ma cele kontext, je dobre si to precist cele a premyslet, proc tam Jaros rekl, to (pro tebe asi megastraslive pomlouvani), ze Mara osmy teprve uci.
odpovědět 

 krasotinka ufouněná10:09:03 04.06.2019
Gratuluju vám k parádnímu výstupu, je to moc pěkný!
P.odpovědět 

 klasa10:47:23 04.06.2019
9+ M10
odpovědět 

 UFOpecka11:16:38 04.06.2019
... na fotky jsem se těšil, gratulace k výkonu!
Kostějodpovědět 

 Gratulace11:27:51 04.06.2019
Gratulace!!! fakt bomba...
Drťaodpovědět 

 gratulace12:52:47 04.06.2019
Gratulace jako hrom! Jste největší borci.
R. odpovědět 
 Re: gratulace00:35:01 06.06.2019
Diky.
odpovědět 
  Re: gratulace12:16:57 07.06.2019
...ti někdo rozbil bábovičku, nebo co, že se chováš jako malej debil? Nebo chybí sebevědomí? :)))
odpovědět 
   Re: gratulace12:26:57 08.06.2019
No to je for :))))))
odpovědět 

 .23:01:44 04.06.2019
pecka! napínavé klasicky parádní čtení!! nářez! ste hovada!
odpovědět 

 Chamlang15:20:57 06.06.2019
Krásný počin, supr napsáno...klobouk dolů.
Karbyodpovědět 

 Super článek a počin!19:16:13 06.06.2019
Gratulace veliká!
majdaodpovědět 

 SAFRA PORTE.17:21:41 13.06.2019
P
Lukýnoodpovědět 
 Re: SAFRA PORTE.17:23:09 13.06.2019
chtěl jsem napsat: Při čtení se srdce svírá a člověk fandí, ať už to je poslední bivak a ono pořád ne. Parádní počin. Gratuluju!!!
Lukýnoodpovědět 

 Dobře !!!19:19:50 22.06.2019
Borci !!!! Kua kde se ten Háček naváže, tak to prostě předrží, a Mára taky ještě dává - dobrá dvojka
Ondraodpovědět 

 Dobře !!!19:19:58 22.06.2019
Borci !!!! Kua kde se ten Háček naváže, tak to prostě předrží, a Mára taky ještě dává - dobrá dvojka
Ondraodpovědět 
 Re: Dobře !!!09:31:34 29.06.2019
No konečně sehnal Maroušek kvalitniho gajda:)pěkně
Radekodpovědět 

 Super12:00:50 06.08.2019
Párádní! Jsem na Vás hrd.
odpovědět 

Lezec.cz je hlavním mediálním partnerem ČHS na internetu

MFOF

 Foto dne:

Siurana
 Databáze cest:
Všechny cesty (139627)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
9. Cesta 5 Velká
8. Cesta 5 Velká
7. Cesta 4 Velká
6. Cesta 4 Velká
5. Cesta 4 Velká
Nově komentované:
Extáze 9 Holštejn
Dai Animo 7b+ Cittá Dei Sassi
Menší Postupka 9 Krkavka
Dr. Dolittle 7C Bor
Mat Patou 7C/7C+ Havran U Jitravy

 Nově v diskusi:
Re: 84kg a 8a | Re: 84kg a 8a | Re: 84kg a 8a | Re: istenie tazkeho lahkym | Re: 84kg a 8a | Re: 84kg a 8a | Re: istenie tazkeho lahkym | Re: 84kg a 8a | Re: 84kg a 8a | Re: 84kg a 8a |

 Nové komentáře:
Re: Současnost a minulost | Re: Mammut | Re: Jan Kareš - díky | Jan Kareš - díky | Re: trochu zbytecny komentar k vykonu AH | Re: Opět Kareš manufuckturing? | Re: titulek | Mammut | Re: Ahoj | Re: Současnost a minulost |

 Kde to vře:
Adam Ondra: Road to Tokyo # 38 (65)
Vychází autorizovaná biografie: Adam Ondra - Lezec tělem i duší (27)
Singing Rock Rama Test Tour (27)
Lofer: nová cesta Franco Columbu 7a/7a+ na perfektním vápenci (27)
Vítězové série BoulderDěti 2019 si zatrénují s Adamem Ondrou (26)
Nejasnosti nad olympijskou kvalifikací před závodem v Toulouse (24)
Startovka na olympijskou kvalifikaci v Toulouse zveřejněna: (20)
Lezec odsouzen, protože při spouštění nechal spadnout spolulezce (17)
Ruzyňská liga - závody pro děti (12)
Lom Kobyla (7)

 Nově v inzerci:
Prodám boty LaSportiva Batura Evo vel. 45 | Prodám skialp boty Lowa Struktura Degrees vel. 46,5 | Lavinový batoh Snowpulse Tour 45l | Lehký Skialp set Volkl | Brigáda | Věnuji starší čísla časopisu Lidé a hory | Zamberlan 3000 Paine GTX 42 | MANA Powder Origin | La Sportiva Miura č. 35 | Malarone 6/2023 |

 Anketa:
Zamýšlíte se při lezení/jištění nad zodpovědností před zákonem?
 neřeším to 
 155 
 stará se hlavně, kdo leze 
 53 
 50:50 zodpovědnost 
 99 
 stará se hlavně, kdo jistí 
 54 
 nestarám se, jsem pojištěný 
 62 

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  ochrana osobních údajů       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.