Komentáře
Parádní linie, docela náročná cesta. Dlouhé odlezy od kruhů (počínaje druhým). Spodní spára trochu možná na pohled odstrašuje, ale je to celkem schůdný sokol a dá se dobře zasmyčkovat. Pak už jsem měl jen jedny hodiny asi 4m pod 3.K (tzn. asi 10m nad 2.K). Těžší je asi traverzík od 2.K na hranu, možná trochu dolez ke 3.K, ale hlavně asi 5m od 3.K. Pak už se to pokládá a zlehčuje, jenom se moc nebát.
Zapsal: P., 02.05.2007 13:35:53
Cestu vytvořili (v různých časových obdobích) D.Hasse, B.Arnold a R. Helling.
Westgrat je opravdu náročný (P3) a velkolepý výstup, navíc je to jedna ze superklasik saského lezení. K historii cesty:
Původní Westgrat VIIIb (Dietrich Hasse s druhy, 51) vede spárou a žebry vysoko ke kruhu v rajbasu několik m vpravo od hrany. Od něj se (vydatně) staví k poličce a ke 4.K uvedenému v Piškotově popisu. Bez stavění IXa (rajbasové!, opravdu pěkná sjezdovka).
V r. 68 Bernd Arnold původní cestu poněkud narovnal (Direkte Westgrat) tím, že odbočil doleva o něco dříve na hranu a na ní umístil kruh (3.K popisu, nad ním se na hraně udržujete tím, že ji neustále poplácáváte), nyní VIIIc.
V r. 74 odbočil Arnold ještě dříve, zatloukl kruh (2.K popisu) poněkud vpravo od hrany, a odlezl od něj doleva na hranu, tím se napojil na DW.
(Vollständiger (úplný) Westgrat, VIIIc).
Ale tak úplný ještě nebyl, neboť pak přišel
R.Helling, dal dole ještě jeden kruh a tím vytvořil "Extravaganter Westgrat" (při vší úctě je jeho příspěvek podstatně menší než pánů Hasseho a Arnolda).
A aby tomu napřimování nebyl konec, tak ve stěně přímo pod hranou natloukl v r. 91 Arnold 2 kruhy (Nachmittag, VIIIc). Poté se napojil na ExW. Tím jsou možnosti napřimování postatným způsobem vyčerpány, ale třeba se ještě něco najde...
Zapsal: ivoš, 02.05.2007 16:24:10
Dvojité stavění od prvního kruhu původní cesty Westgrat při 4. průstupu (Kurt Richter) z r. 1962 je (stejně jako řada dalších historek) velmi barvitě popsáno v knize Karla Däweritze "Klettern im sächsischen Fels", (Sportverlag Berlin 1983).
Aktéři: Kurt Richter, prvolezec,
Günter Kalkbrenner, spodní stavěč (Untermann),
Werner Böhm, horní stavěč,
Horst Böhm, jistič
(všichni byli špičkovými saskými lezci té doby).
Pokusím se ocitovat, myslím, že to stojí zato:
…Uprostřed hladkých skal je nutno vydatně postavit. Jištění přebírá Horst Böhm. Günter Kalkbrenner jako Untermann se sice drží madla, ale musí se daleko vyklonit, aby se na něm stojící Werner mohl opřít oproti stěně bez chytů. Opatrně zatěžujíc kamarády, stojí výše Kurt Richter na Wernerových ramenou. Tři muži nad sebou ve strmé, hladké skále! Jakkoli nyní Kurt Richter hledá, nenachází cestu od svých stavěčů!
Pyramida ještě stojí, ale její zřícení je pouze otázka času!
„Už nemůžu!!“
Zoufalé funění Untermanna znamená nejvyšší nebezpečí pro všechny!
„Dělej, jdi!“
Ještě jednou hledá Kurt Richter v horečném chvatu odlez. Stále ještě stojí na stavěčích, ale jejich pyramida se již celá třese! Třetí stupeň pohotovosti!
„Padám!!“
Günterovy prsty opouštějí chyt, katapultován letí ze skály dolů, Werner padá vzápětí. Pouze Kurt Richter zůstává ještě přilepen pár vteřin nahoře, jakoby zapomenut, ale pak se také řítí do hloubky dolů, pendlujíc mezi lany pod stavěči.
O návratu však nemůže být ani řeči.
Znovu sedíce u kruhu a bez zranění, radí se o dalším postupu.
„Musíš líp zatížit mé levé rameno“ doporučuje Werner. „Jen tak se dostaneš do lepších chytů“.
Falkenstein Westgrat, druhý pokus.
Znovu tvoří stavěči pyramidu. A tentokrát to vyjde napoprvé: Kurt Richter dosahuje úzké ukloněné poličky, ze které již je cesta snazší.
5. průstup Západním hřebenem je již jen otázkou času…
(odvážní rajbasisté, vyzkoušejte si to plácání na poličku bez stavění, „pouhých“ IXa. S horním lanem to jde, mám to vyzkoušeno, ale odspodu to bude trochu jiná káva…)
Zapsal: ivoš, 02.05.2007 18:53:21
Ty vogo, díky, Ivoši, za vyčerpávající komentář č. 2 a za sugestivní historku v dalším komentáři. Máš úplnou pravdu, že Hellingovo jméno u téhle cesty ani zdaleka není nejzásadnější. To je asi (v přímé linii) Arnold s verzí Vollständ. Westgrat. Ale všichni by se do kolonky autor nevešli. Doplnil jsi to ale výborně.
Originál čistě jsem - koukám že naštěstí - nezkoušel. Ale musím říct, že i to poplácávání nad 3.K mi celkem stačilo. Vlastně to není tak těžký, ale nějak tam asi působí expozice či co, nemohl jsem se odhodlat, postával, varioval a vracel se až do úplného natečení... Takže zatím AF. Třeba někdy příště v kuse. Určitě to stojí za návrat.
Zapsal: P., 03.05.2007 15:10:35
Vlastně by mě Ivoši ještě zajímalo, jak řešili další postup z pilíře. Tam je taky myslím (vydatné??) stavění, ne? Představuju si, že se jeden nahoře pověsí za vršek, druhej se po něm spustí a visí mu za nohy - a případný třetí už dosáhne na vršek spodního pilířku - a pak po sobě slezou směrem dolů - ??? Nebo jak by se to tam mělo řešit? (Teda ne že bych měl potřebu to provádět :)
Zapsal: P., 04.05.2007 09:41:47
Pokud si pamatuji, je to už skoro deset let, je vrchol pilíře poněkud nevlídné místo uprostřed rozeklaných skal a bez kruhu by se vůbec nezdálo, že je vyhráno. Prvovýstupci další postup určitě řešili bez kruhu který tam teď je. Asi vrchol pilíře nějak omotali a způsobem
kterým popisuješ se vesele spouštěli dolů (Arnold píše jen 6m sestoupit :).
A komu by bylo zážitků málo, může si nad roklemi "hóchšprajcnout" široký komín ke kruhu naproti a následně spárožlábkem vylézt přes další kruh na vrchol samotného Falku, což je Verlängerung (prodloužení, původně cesty Aehligweg, pro Westgrat jim to asi už připadá příliš), VIIIa z r. 82 od Manfreda Vogela.
Inu, klasické pískovcové lezení má cosi do sebe :).
Zapsal: ivoš, 04.05.2007 11:22:31
Souhlasím se zpracováním osobních údajů.
| | Přelezy
 Přidání cesty do deníčku
|
Registrace
Metodika
lezec.cz
Ano – aktivně si zjišťuji informace