Stanujeme v kempu Kapellenweg v Saas Grund. Máme cajky na lezení i do bílého, kdyby se zachtělo, a večer u piva počítáme, jak co vychází časově.

Lagginhorn ráno z kempu a lanovkou na Hohsaas by byl hodně napnutý, respektive by pro nás pravděpodobně znamenal pěší sestup 2.500 m, do čehož se nám nechtělo. Je prostě lepší jít z Weissmieshütte nebo Berghütte Hohsaas. Jako třetí možnost jsme na příště objevili při aklimatizačním lezení v klettergarten Laggin vhodné místo na bivak, kde už bylo postaveno několik zídek pro stany, neboť ve Švýcarsku se smí stanovat nad úrovní lesa (tam kde to není zakázáno, jako např. v Zermattu). Bonusem bivaku je asi 150 výškových metrů nad Weissmieshütte, takže víme, kde příště začneme :-)

Klettergarten Laggin

Nabízí přes 30 mírně položených až mírně převislých cest v klasifikaci od 3b do 7b. Podrobnosti a topo k dispozici na https://weissmieshuette.ch/aktivitaeten/klettern/. Trošku jsme se rozlezli, podle hodinek jsme za den nastoupali 900 m, míříme do kempu s pocitem, že jsme nelenošili. Večer u pivka plánujeme na další den cestu Alpendurst na Jegihorn.

Alpendurst 4c, Jegihorn 3.206 m

Ze Saas Grund lanovkou na Kreuzboden, nastoupat necelých 350 m na odbočku k Jegihornu a zbývá už jen 150 m přímo k nástupu cesty Alpendurst. Co polezeme, celkem tušíme, ale dokud jsme nepřelezli, nevíme. Přímo pod nástupem cesta vypadá, že to není daleko. Ale stoprocentně jsme si jisti jedině tím, že to daleko je, a sice přes 300 výškových metrů, 14 lanových délek. Po včerejším rozlezení usuzuju, že mi budou stačit pohory a netahám lezečky. Máme sedák, přilbu, šedesátku lano, 12 expresek, dva prusíky, kdyby náhodou, nějaké šroubovačky, v batohu větrovku a petku vody, jabko, tyčku a kousek chleba s lovečákem :-)

Je 10:29, jdeme na to! Nad námi jsou minimálně 3 dvojice ranních vstavačů a rychlíků, co se cestou nezakecali. Ráno se vyplatí být rychlý. První délky naznačují, že pohorky budou stačit a u štandu je pohodlí. Třetí délka je „point of no return“, protože má mít 40 m, takže slanění by nebylo jednoduché ani s šedesátkou. Jištění je parádní, takže postupujeme celkem spokojeně délku za délkou. Sem tam fotka, sem tam napít, něco zobnout a jít dál. Zhruba v půlce stupy trošku zjemněly a „zkolměly“, pak to zase povolilo. Kolem osmé délky ztrácíme přehled, kolikátá délka to je, ale to moc nevadí, stejně se leze až nahoru. Kolem desáté délky už kontroluju čas kvůli lanovce a uvědomuju si, že trochu klesá koncentrace. Poslední čtyři délky by asi šly lézt jako dvě délky, ale raději na štandu přeci jen dobírám. Na vrcholu jsme 14:40. Průvodce říká 4-5 hodin, jsme spokojení. Posvačíme, doplníme tekutiny, uděláme pár fotek a opatrně sestupujeme nepříliš komfortní stezkou, místy po balvanech. Lanovku stíháme tak tak, a to ještě díky tomu, že díky velkému počtu turistů ještě vozili na Kreuzboden terénní koloběžky.

Vracíme se do kempu Kapellenweg, jsme trošku utahaní a na další den plánujeme lezení v klettergarten „Zur Kapelle“. Možností je víc, my si vybíráme nedalekou malou technickou plotnu se 7 cestami od 5a do 5c+, kterou přelezeme celou.

Večer se v Saas Fee potkáváme s kamarády z loňské zimy a trošku zapaříme. Ráno balíme, protože počasí se pomalu začne kazit a prstíky jsou maličko olezené. Když odjíždíme, zlehka padají první kapky vody a jsme spokojení, že lezení vyšlo. Tak zase příště!


Ke stěně přicházíme se značným respektem


Šestá délka začíná teráskou s legračně působícím kamenným mužíkem


Pohled od pátého štandu – moc to neubývá


U osmého štandu krásný odštěp a Lagginhorn


Dobírám, je to pěkné lezení

         
Třetí délka

Horolezci v nástupu vpravo dole jsou jen bleděmodré tečky

         
Najděte 3 horolezce pod vrcholem 😊

Vrcholové foto