Oslavu k životnímu jubileu 90. narozenin uspořádali minulý týden nestorovi severočeských horolezců Gertu Tschunkovi jeho kamarádi a při té příležitosti mu zařídili přejmenování Dubské věže v Rájci na Tschunkovu věž. Gert je jedním z prvovýstupců na její vrchol v roce 1995. Podívejte se níže na fotoreportáž z akce.

Gert má takové své moto, každý den jít do skal, jíst střídmě, ale dobře a lézt s mladými děvčaty. Na jedné fotce jsou jeho knihy a průvodci. Letos vydal dvě knihy, jednu o svém mládí v Jeníkově a druhou o lezení na písku.

Na oddílových stránkách HO TJ Lokomotiva Teplice se o něm píše:

"Gerhard Tschunko (*1935)
Ač původně především alpinista, oblíbil si pískovce Českosaského Švýcarska. Jeho výstupy se zde počítají na tisíce, k nim se řadí desítky prvovýstupů převážně v oblasti Tiských stěn a skal v okolí Ostrova. Účastnil se řady významných zahraničních zájezdů a podílel se na přípravě a úspěchu expedic do Norska na Špicberky či do hor východního Turecka. Několik let byl jako mistr sportu v československé reprezentaci. Je spoluautorem horolezeckých průvodců.

Vlastními slovy:
Narodil jsem se v Českých Budějovicích. Už jako kluk v Českém Krumlově jsem s rodinou hodně cestoval po Šumavě i po Alpách. Otec mne jako devítiletého brával na lehké výstupy v oblasti Dachsteinu.

K lezení na pískovcových skalách jsem se dostal po válce, když jsme se s matkou přestěhovali k Duchcovu. Při výletu do Ostrova a první výstup jsem absolvoval na Malou Tovární věž – bez lana. Po ukončení vojenské služby v roce 1956 jsme spolu s Františkem Grasslem, Milanem Bárou a Jardou Bartošem začali pravidelně jezdit do skal. V roce 1958 mě vzal William Kubinec do Vysokých Tater k Žabím plesům, zlezli jsme Žabího koně a Volovou věžu, o rok později jsem absolvoval první zimní zájezd do Vysokých Tater na Zbojnickou chatu. To byl začátek dlouhé řady tatranských pobytů, při nichž jsem prostoupil mnoho stěn v létě i v zimě.

V roce 1963 jsem poprvé působil v Alpách, v roce 1964 na Kavkazu v dolině Baksan s výstupy na Pik Volnoj Ispanie, traverz Ušby ad. V roce 1965 opět Kavkaz v oblasti Bezengi s výstupy na Misses-Tau, Ullu-aus Baši, ale hlavně prvovýstupy s vynikajícími horolezci Ľudovítem Záhoranským a Jánom Ďuranou severními stěnami Koštan-Tau a Šchary. V zimě roku 1966 jsem jako člen reprezentačního družstva působil v oblasti Mont Blancu, kde jsme spolu s Mílou Matrasem a Jardou Budínem zlezli Aiguille du Midi Contaminovou cestou a v zimních podmínkách jsme vystoupili od severu na Mont Blanc.

Na pískovci jsem lezl převážně s Wolfgangem Bruchem, Rudou Wokržinkem, Frantou Gruntem a Rudou Stuchlíkem; uskutečnil jsem okolo 80 prvovýstupů všech stupňů obtížnosti, patří mezi ně kupříkladu Kosmická cesta na Malou Tovární věž, Andělská hrana na Širokou věž, výstupy na Ostrovskou stěnu, východní stěna Rajské věže a mnoho dalších.

Deset let jsem vedl teplický horolezecký oddíl. Po jeho opuštění v roce 2000 jsem založil horolezecký oddíl Climbing Club Dubí u Teplic, který v současné době vedu."

A možná se příliš neví, ale Gert měl jet v roce 1970 do Peru na Huaskaran, ale omarodil, tak se tím zachránil.

Zde jsou fotky z akce: