Minulou sobotu to vypadalo na přepršku, proto jsem navrhnul ženě a Tryskáčům, že se vybodneme na písky a zkusíme materiál, kterému déšť nevadí, a oblast, kde jsme ještě nebyli. Volba padla na Rač - Hradiště u Habří, znělcovou skalku asi deset kilometrů od Ústí nad Labem.

Na asi dvacetimetrový masiv mělo podle průvodce vést jen tolik cest, co by na prstech obou rukou spočítal. Motivace skouknout ho ale byla velká. Vulkanity v Českém středohoří totiž asi před třemi lety prošly borhákovou revolucí, která z nich udělala skalky jištěním srovnatelné s Frankenjurou.

Rač je navíc dobře viditelná z dálnice z Ústí nad Labem do Teplic, a když kolem jedete po 159-té, pořád si vyčítáte, že jste tam ještě nebyli. Zvědavost však, jak se později ukázalo, měla být zaplacena krví.

Ale nejprve k lezení. První vydání lezeckého průvodce Krušné hory, střední Poohří a České středohoří z roku 1999 tedy nabízí deset cest. Výborné webové stránky Ládi Vöröse - http://www.volny.cz/arbo/rac.html, na nichž najdete průvodce i po dalších skalách ve Středohoří, pak přidávají navíc ještě čtyři výstupy z let 2000 a 2001.

Většina místních cest pochází od dvojky známé z místních vyvřelin - Richard Hamak a Josef Nestler - a čtyři, ty novější, od dua Nehasilové. Nejtěžším stupněm je 6+. Místo pro další směry by se tu určitě ještě našlo.

Lezli jsme cesty První a Šipka (popis viz Databáze cest), materiál parádně pevný, klasifikace přísnější Welzenbach aneb Na čtyřku docela hustý (dámy pištěly). 


Nyní horrorstory s přístupem. Oba uvedené zdroje uvádějí jako východisko cesty pod skálu dvě vísky - Malhostice a Habří. První jsme zavrhli, protože se nám příliš nezdálo, že je na opačné straně dálnice než naše skála. Zkusili jsme druhou - Habří.

Teď do Vás, zájemci o Rač, vložím kapitál vykoupený krvavými šrámy znetvořenými a do věčného drbání požahanými holeněmi a lýtky. Na Habří kašlete, je-li Vám život milý. Žádná cesta totiž odtud ke skále nevede. Pokud je ale libo ostružinový a šípkový survival, jste na správném místě.

Jak tedy tam: z Trmic po již hotové části D8 (později D63) směrem na Teplice až na exit Malhostice. Tam sjet, na první křižovatce doprava na Krupku, na další křižovatce opět doprava směr Suché.

Asi po kilometru na místě bývalé vsi Žichlice odbočuje opět doprava štěrková cesta podél rekultivované výsypky - nová výsadba modřínů, bříz a dalších stromů. S rekultivacemi stále po levé ruce a s kamenným odvodňovacím korytem tamtéž dojedete až na konec cesty do údolí.

Místo asi svědčí milcům, neb jest obšancované použitými šprckami. Naproti přes potok je vidět skála, ten správný klif je ale ještě 200 metrů napravo. Po levém břehu potoka k němu vede zarostlá cesta. Minete vrak jakéhosi bílého auta a ceduli se státním znakem, která označuje chráněné území - má tu růst teplomilná (asi spíš lejtkomilná) květena - a jste tam.

Pro Vaši ctěnou orientaci doporučuji mapu KČT č.10 České středohoří západ a rovněž i (mnou na Lezci kritizovanou) mapu ShoCart č.3 České středohoří, Děčínské stěny, obě v měřítku 1:50 000.

Berg Heil und günstige Kletterei in Sudeten
Papouš, Aussig