A je to tady, léto v plném proudu, horko se nedá vydržet, jedinou možností je vyrazit na 4tisícovku. Jako vždycky začínáme s důkladnym plánováním, kecám, na boulderu dáme s Jankem 3 piva s tím, že dáme nějakej lehčí kopec. Zkoumáme, vybíráme a volba padá na Allalinhorn, jednoduchej kopec by to byl, tak půjdem tou težší cestou? Hmm, tak jo no. (Proč jsme měli na začátku kriterium jednoduchosti? Nevím.)

Brittania Hutte – > Hohlaubgrat – > Allalinhorn

Náš plán byl následující:

-    Parkování v Saas Almagel here: LINK
-    Cesta na Brittania Hutte – cca 6 km a nám to trvalo 4-5 hodin LINK
-    Druhý den #ATAK via Hohlaubgrat na Allalinhorn  – LINK
-    Návrat normálkou přes Mittelallalin a zpátky na Brittanie Hut.



Finální sestava pro výstup byla Já, Janek, Jankova holka – Simone a Zdenda. Ladíme poslední detaily a připravujeme se i na “lezeckou” část výstupu, která je těsně pod vrcholem a tady nemohu vyzdvihnout “přínos” videa od Petra Jaroše, který nás varoval před jídlem na Brittania Hut (jídlo bylo fajn) a na závěr videa ukázal krásné městečko, což si všichni myslíme, že byl průjezd tunelem u jezera…nevím…LINK

My každopádně vyrážíme z Freiburgu v 6 ráno a valíme to směr Saas-Fee, kafíčko, zastávky a v klidu dorazíme na parkoviště.

Balíme věci, Zdenda kontroluje kolik má tuňáků a jsme ready. Cesta k Brittania Hut jde dobře a po 4 až 5 hodinách jsme na místě. Zjišťujeme podrobnosti, protože původní trasa už nevede po ledovci, ale po kamenitém hřebenu vedle.







Brittania Hut

Je den D. Budík zvoní ve 3:45, chceme vyrazit co nejdřív, možná i jako první, snídaně je ve 4. Snídáme, balíme a koukám, že vyrážíme poslední krátce před 5. ranní :-), nevadí.

Prvních pár stovek metrů se jde dolu k prvnímu ledovci, který je potřeba přejít, právě ke kamenitému hřebenu na druhé straně. Ledovec je trochu potrhanej, ale jak říkali místní na chatě, všechno je vidět a sami do tý trhliny neskočíte….měli pravdu. Všechno jde hladce, nandaváme a sundaváme mačky a po kamenech stoupáme vzhůru, tu a tam krátká zastávka a přesouváme jídlo (Zdenda tuňáky) z batohu do břicha a jdeme dál.






Po kamenech to jde dobře a postupně se dostáváme cca do výšky 3600 metrů a tam zase nandáváme mačky, abychom po prudkém ledovci a pár kamenech dostoupali až k lezecké části, kde jsou pro zjednodušení nainstalované řetězy. Musím ale říct, že ze zdrojů, které jsme našli, jsem si to představoval lehčí. Jestli nechcete mít nervy, vemte si 2 až 3 presky na dojištění přes borháky, který tam jsou.



Na štandu stojíme na malý hraně, Janek tahá cestu, postupně se dostáváme všichni nahoru a pak už je to opravdu kousíček k vrcholu. Když vám vyjde počasí, uvidíte Matterhorn a pod sebou “normálku”, kterou se standardně sestupuje směrem k lanovce “Mittelallalin”.





Dostáváme se k lanovce, tam zjišťujeme, že cesta k chatě je kvůli spadanýmu kamení zavřená. Řešíme, jak se dostaneme zpátky, a když Simone řekne lanovkáři, že máme za sebou Hohlaubgrat, dívá se na nás, jak jsme zničený a sveze nás zdarma. Za dalších pár hodin, se dostáváme zpátky k chatě, je cca v 7 večer a celý výstup nám trval 14 hodin. Předáváme info ostatním, kteří se na cestu chystají další den. Nakonec, jestli chcete, aby byla cesta různorodá i s troškou lezení, pak je Allalinhorn – Hohlaubgrat skvělá volba. DÍKY VŠEM A CIAO!

Foto: Ja, Janek, Simone, Zdenda




VIDEO:



(Článek původně vyšel na stránkách www.nelezec.cz)