Pokud jste od Diembergera očekávali vyprávění o K2, nebo dokonce o prvovýstupech na Broad Peak či Dhaulgiri, mohli jste být zklamáni. Ne že by tyto úspěchy nezmínil. Osou přednášky však byl Diamir, jehož vrcholu nikdy nedosáhl.

Dokonce i na vrcholovém záběru z osmitisícovky považované za úplně nejtěžší, obávané Čhogori, neboli K2, komentoval legendární rakouský horolezec Diemberger zejména horu zachycenou v pozadí. Diamir, neboli Nanga Parbat. Horu snů, někdy také označovanou za horu zabijáka, která si dodnes vybírá těžké oběti na životech z řad těch nejlepších horolezců.



Kurt Diemberger podepisující na své zatím poslední pražské přednášce české vydání své knihy  „K2 - Traum und Schicksal“ (K2 – Nekonečný uzel)
foto © Tomáš Frank

Ale pojďme od začátku. Včerejší pražská přednáška Kurta Diembergera v budově Národního muzea, na kterou i na našich stránkách zve pořadající CK Livingstone v rámci svých „cestovatelských střed“, téměř zaplnila „přednáškový sál“. Tedy přesněji bývalou zasedací místnost Federálního shromáždění, jehož honosná budova je dnes v majetku muzea.
Kromě legendárního himálajisty Kurta, jediného dodnes žijícího účastníka dokonce dvou prvovýstupů na osmitisícové vrcholy, zde posluchači na pódiu nalezli i Josku Rakoncaje, který s Diembergerem v minulosti spolupracoval a spolupůsobil na K2. Po kratičkém úvodu a představení však již do popředí pozornosti vstupuje Nanga Parbat, kterému je večer evidentně věnován.


Kurt Diemberger shrnuje pohnuté dějiny objevování a pokusů o výstup na Nanga Parbat – zde promítá snímek  Alberta Frederica Mummeryho, fenomenálního britského lezce, který při průzkumu této hory v roce 1895 zahynul
foto © Tomáš Frank


První část je zcela nepokrytě věnována výhradně Diamiru a jeho pohnuté historii. Od prvních průzkumů a prvních evropských badatelů i horolezců, kteří se k hoře přiblížili či na ní dokonce působili, po popisy jednotlivých expedic i prvních obětí. Přednášejícím je podrobně dokumentována například tragédie, která postupně postihla řadu Šerpů a valnou část německé expedice v r. 1934, přes další německou výpravu, která skončila internací horolezců v britském táboře v Indii (ze kterého nakonec Rakušané zúčastnivší se výletu prchli do Tibetu – jak ostatně popisuje jiný článek nedávno publikovaný na Lezci, až po prvovýstup v roce 1953, kdy na vrcholu stanul další Rakušan, Hermann Buhl.   



Další z legend spojených s pohnutou historií Nanga Parbat – rakouský horolezec a průkopník Hermann Buhl, který jako první v roce 1953 stanul na vrcholu této hory po (na tehdejší dobu) naprosto neuvěřitelném sólovém výstupu, navíc oproti všem dobovým zvyklostem bez použití kyslíku
foto © Tomáš Frank


U prvovýstupce Nanga Parbat, Hermana Buhla si přednášející maličko, a vlastně téměř mimochodem, odskočil do jiné historie. K prvovýstupu na Broad Peak v masívu Gašerbrumu. Rakouskou expedici vedl Buhl, který si tehdy mezi dalšími nezkušenými „nováčky“ pro cestu do Himálaje vybral i Kurta Diembergera. Ten se v té době zcela čerstvě prosadil mezi špičku alpských lezců několika výraznými stěnovými přelezy a prvovýstupy. Tehdy tedy Diemberger poprvé stanul na vrcholu osmitisícové hory – a rovnou jako účastník prvovýstupu. Svůj mimořádný úspěch ovšem ve včerejší přednášce v podstatě přešel, jako bezmála nepodstatnou maličkost.

Podobně nevýznamnou roli přisoudil Diemberger i dalšímu prvovýstupu na osmitisícovku, Dhaulagiri v roce 1960 kterého se zúčastnil (v rakouské výpravě vedené Maxem Eiselinem).
V další části přednášky se věnoval i několika dalším horám – koneckonců vystoupil na sedm ze čtrnácti osmitisícovek – nezanedbatelné místo zde však opět měl pokus o výstup na Nanga Parbat s Julií Tullis, britskou horolezkyní a kameramankou, se kterou až do její tragické smrti na K2 tvořil Diemberger sehraný a velmi úspěšný dokumentaristický tým.

Právě promítání Diembergerových autorských dokumentů i hraných dokumentů z Himálaje a Karakorámu byl určen čas před závěrem tohoto setkání s jednou z posledních žijících legend historie objevování a prvovýstupů na himálajské velikány.
Nutno konstatovat, že jeho filmy, za které sbíral prestižní ceny z kdejakého filmového festivalu (a nejenom horského či horolezeckého), opravdu stojí za shlédnutí, a že jejich časování rychle za sebou s komentářem autora prohlubuje výsledný dojem. To se asi opravdu musí vidět a zažít.


Nakonec v rámci promítání došlo i na jiné hory… Stan, ve kterém Kurt Diemberger  a jeho spolulezkyně (a zejména spolupracovnice na řadě dokumentárních filmů z Himálaje) Julie Tullis, trávili čas na svazích K2
foto © Tomáš Frank


Co dodat závěrem? Skvělý zážitek! I když soustavně kažený nepříliš zdařilou produkcí. Tak velikou přednášku pravděpodobně ještě pořádající CK Livingstone nepřipravovala, a jen tím lze omluvit řadu organizačních lapsů a nezvládnutí průběhu samotné přednášky. Počínaje tím, že ne všichni členové ČHS obdrželi svoji, dopředu inzerovanou, slevu, přes opožděný a značně rozpačitý rozjezd, velmi špatné ozvučení, až po naprosto nezvládnutý překlad.
Přítomná tlumočnice sice měla skvělou němčinu, ale o tlumočení nevěděla nic. Sám Diemberger zdá se, není na tlumočení moc zvyklý (ale to by profesionálnější si tlumočník uměl ošéfovat). Pravdou pak je, že dokud mluvili pouze tito dva do mikrofonů současně, bylo to minimálně pro německy alespoň trochu německy rozumějící jedince v publiku, ještě snesitelné. Diemberger umí mluvit na mikrofon, proto tlumočnici hravě zastínil a bylo mu tedy vcelku slušně rozumět. Kritický mi pak přišel moment, kdy nejen že Diemberger mluvil zároveň s tlumočnicí, ale do toho šel ještě neztlumený francouzský komentář jednoho z prezentovaných filmů.
Věřme tedy, že se z  chyb pořadatelé poučí, a příští ze slibovaných přednášek nejenom v Praze, ale i na dalších místech ČR, stejně jako přednášky dalších osobností světového rorolezectví budou zvládnutější.