LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Tohle tady lezou i báby s nůší.
Hledání cesty

Hledání na Lezci

 Metodika
 Trénink
 Oblasti
 Reportáže
Knihy
Kniha Kamarád ze skal o Joskovi Smítkovi znovu vychází
Leonidio, Řecko
Gimme Kraft! AIR: 2. díl populární tréninkové bible pro lezce

Závody
SP Edinburgh (23.09)
SP Wujiang (07.10)
SP Xiamen (14.10)

Žebříček
Cesty:
32.Drbohlav 10069
33.Nováček 10066
34.Zíma 10032
Bouldry:
32.Skočdopole 8850
33.Čermák 8828
34.Zachrdlová 8806
Hory:
30.Škrobák 2095
31.Týčr 2060
32.Píchal 1916

Výsledky
Rockmaster (26.08)
ČP Rock Point Boulderzávody 2017 (25.08)
SP Arco (25.08)

Deníčky
4361 lezců
652267 cest
Nové přelezy:
Weltmeiste 9-
Lustikus 9-
Zeitmaschi 9-
Ročník 195 Xb
Chosé Nepř 7C
FOX Racing 7C
Aix, Zwei, 7B+
Bumerang 7C/7C+
La Muerte 7b+
Łuk Herakl 7C+

Stěny
Lezecká stěna SKP Policie - České Budějovice
Stěna Kopřivnice - Kopřivnice
Lezecká stěna - Tábor

Prodejny
HUDYsport - Strakonice
HUDYsport - Praha 5
Outdoor Centrum Rock Point Perštýn - Praha 1

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Rekviem pro Zdendu

Zdeněk Hrubý Ten kdo odešel za stíny,
skončil závod s časem.
Odkráčel do cíle, kde již nic nebolí.
My co stále běžíme,
též máme osud psaný božím prstem,
kde marná snaha je ho ošálit,
včetně trýznivých ztrát,
které ničím nelze nahradit…

Mára Novotný, Mára Holeček, Zdeněk Hrubý a Tomáš Petreček
Parta „hic“ seladónů a lázeňských šviháků.
Z leva: Mára Novotný s označením Mára římská I alias Bad Boy. Já s identifikačním štítkem Mára římská II, lídr výpravy s úkolem odklízet z cesty veškeré srágory. Pak Zdenouš Prastarý sokol. A čtyřlístek uzavírá manekýn naší výpravy oblíbený obzvláště u dam, slečen a babiček - Tomáš Petreček, lezec, běžec a vůbec kluk šikovná…

Čau…,
zdravím Vás přímo ze Skardu, které se dá označit jako místo, kde již zavál lehký civilizační vánek. Sedím opětovně na zeleném pažitu teras hotelu K2. Dole v nezměněném rytmu bublá řeka Indus přesně jak před měsícem, nebo třeba před tisící lety a já v této klidem prostoupené prastaré krajině, jejíž vzhled jen minimálně ovlivnila lidská činnost, do sebe láduji vanilkovou zmrzlinou od globalistické Algidy. Na klíně mi leží počítač, kam usilovně ťukám a marně se snažím dohnat dávno ztracený čas. Jak typické pro moji osobu, buď nestíhám, nebo s vyplazeným jazykem… Nicméně duše je v rovnováze a mám příjemný pocit z prostého bytí.

Čili, zaprvé jsem se dostal k internetu a za další i k informacím, které kolují ohledně odchodu Zdendy za Svatým Petrem. Pokusím se o narovnání událostí z Gašerbrumu a než napíši cokoliv dalšího, tak vydám svědectví, které viděly mé oči, jež se odehrála v inkriminovaný čas, kdy došlo k chybě, která stála Zdendu život.

Gašerbrum IV (7925 m n. m.)
Odměna za pochod ledovcem Baltoro se dá vybrat při hezkém počasí téměř na každém kroku. Míjíte kopce Pajo, Biafo, Mašerbrum nebo věže Tranga. V den, kdy dojdete do závěru údolí na tak zvanou Concordii, se teprve ukáže „jako přízrak“ Muztagh Tower. Nicméně ta největší odměna čeká, jak to bývá, až zcela na konci v podobě západní stěny Gašerbrumu IV s výhledem na „Čhogori“ neboli K2, Broad Peak a Čogolisu.

Předehra…

Naše aklimatizace proběhla v rychlém úsporném čase, jako obvykle. Start z Base Campu s malým batohem se vším potřebným a hurá vzhůru do oblak. První přespání jsme udělali v šesti tisících, pak šesti a půl včetně závěrečné lázně s nádherným výhledem na Karákóram v sedmi tisících sto metrech. Poté následoval sestup až dolů na morénu do BC. Přebalili jsme materiál a vyčkávali na pětidenní dobrou přízeň počasí, která nám umožní nastoupit do našeho hlavního plánu, prvovýstupu v alpském stylu jihozápadní stěnou na Gašerbrum I (8068 m n. m.).

Gašerbrum I (8068 m n. m.)
Jihozápadní stěna od prvního plata, které se nachází v 5600 metrech, má převýšení na vrchol, ležící ve výšce 8068 metrů bezmála dva a půl kilometru.
Modrá linie označuje můj pokus se Zdendou z roku 2009. Letošní pokus (2013) bude již vždy pro mne rokem černých vzpomínek, kdy osud tak štědrý nebyl a dolezením do prvního bivaku (červená linie) skončilo tragicky i naše snažení. Teď s odstupem času vím, že pokud se nepodaří někomu jinému projekt dokončit, tak mou snahou bude vrátit se a dotáhnout předchozí vynaložené úsilí až k vrcholu. Jelikož bezpečně vím, že jinak nedojdu klidného spánku…

Nástup a za stroje…

(pondělí 5. 8. 2013)

Vyrážíme z Base Campu, našeho dočasného domova v 5000 metrech, a procházíme přes spodní část rozbitého ledovce. Je teplá a suchá sezóna mající za následek neustávající masivní pohyb ledu, který je v této části opravdu dost nepříjemný. Jeho rozeklané zuby každou chvíli vypadnou a mění celkovou tvář téměř z hodiny na hodinu. Pro větší bezpečnost startujeme před rozedněním, kdy noční mráz zpomaluje intenzitu pohybu. Po notném bloudění v labyrintu ledovce připomínající obří hřbet ještěra, docházíme na plató pod jihozápadní stěnu Gašerbrumu I, kde stavíme větší pohodlný stan, který tady na nás bude čekat až do našeho návratu.

Zrcadlení v brýlích
Balení a vyrazit nahoru…
Moment, na který se dlouhou dobu dopředu těším v „teple“ domova. Ale jakmile již dojde konkrétně k akci - že se musí opravdu jít - tak tělo začne brzdit a vůle se rozbahní. Je jasné proč. Čeká ho jen dřina a pekelná dřina…

Amfiteátr snů

(úterý 6. 8. 2013)

Ráno dál nepokračujeme, ale čekáme na platu, protože počasí díky drobným sněhovým přeháňkám nedovoluje nastoupit do stěny. Byl by to příliš velký hazard, jelikož podklad je umrzlý a nový sníh drží jen do prvního kýchnutí, nebo prvních slunečních paprsků. Přes den se mraky občas trhají a dají nahlédnout do okolního divadla panoramatu hor. Jedná se vskutku o nádhernou podívanou, kterou dobře znám a moc jsem se na ni těšil. Gigantický prstenec šesti Gašerbrumů, svírající ledovec mezi sebou, je jako velká nádoba plná mléka. Naproti je Zlatý trůn (Baltoro Kangry 7312 m n. m.) a pro mne neznámé kopce mizící v Kašmíru.
Jsem rád, že jsme se se Zdeňkem vrátili a můžeme dát další pokus porovnat naše představy a možnosti s realitou. Podvečer si dává opravdu záležet a jako by chtěl nahradit ušlý den čekání, maluje západní stráně kopců do nachově růžové, červené a v posledních momentech do tmavě bordó. Naplněni romantikou v srdci uleháme do penálů, čímž „častujeme“ naše spacáky.

Pohled na zmrzlou krásu
Jen nepřeberné moře hor před sebou, na obou stranách a za zády.
Koho osloví pohled na zmrzlou krásu, ten ji chce vidět znovu a zase. Je přitom jedno, že dře jak kůň, trpí zimou a „hladem“, ten pohled za to stojí…

Vstávat a cvičit…

(středa 7. 8. 2013)

Ranní budík na mých Suuntech začíná pípat. Nenávidím ten zpropadený stroječek, jehož zvuk nelítostně kazí vše sladké. Vím, nemůže za to, byl tak vyroben. I bůh „zbastlil“ koně, když vytvořil osla a k tomu mu dal do tlamy to zpropadené hýkání a „nikdo“ neví proč, když měl na výběr.
Rozhodně ani v jednom případě se nedá říci, že by se jednalo o milý či libozvučný „kousek“.
Nechce se mi ani vytáhnout ruku ze spacáku, natož z něho vylézt. Protírám si zmrzlý obličej, který je jediný vystaven nekompromisnímu chladu, a pak utišuji řvouna. Je jedna v noci a vylézám půlkou těla ze stanu, kde místo zatažené oblohy, kterou bych si v tu chvíli tak přál, žnou nad mou hlavou hvězdy se svou mléčnou dálnicí. Vaříme a ve dvě třicet vyrážíme pod nástup. O dvě hodiny později již začínáme ukrajovat první metry z našeho snu. Nástupový firn v dojezdovém kuželu kuloáru se brzy změnil v tvrdý led. Nicméně postup vzhůru je stále rychlý. Oproti předchozímu pokusu z roku 2009 je průlez 60-70°svahem těžším fyzickým oříškem. Kolem poledního dolézáme již do místa, kde musíme traverzovat kuloár napříč k protějšímu vysutému séraku. Díky slabé sněhové pokrývce, jež panovala v závěru Karákóramské sezóny tohoto roku, nehrozily ani tak laviny ale spíše pády kamení. Jakmile se přetočilo slunce na naši stranu, začaly létat z vršku bzučivé projektily, jejichž blížící se řezavé zvuky jsou postrachem každého, kdo to jen jedinkrát zažil. Nezbývalo než spěchat a schovat se v útrobách séraku, což i tak bylo naším cílem dne. V té chvíli, kdy bylo potřeba extrémně přidat, pro minimalizaci času vystavující nás srážce s kamenem, začal Zdenda citelně zpomalovat. Přesně naopak…

Křičím na něj v zoufalé snaze, přimět ho urychlit v té chvíli již neurychlitelné. Kilometrové převýšení poctivého lezení si vyžádalo u každého z nás svůj díl. Hledám nejbližší místo na bivak. Štěstí tomu chtělo, že přibližně osmdesát metrů daleko už vidím ledovou jeskyňku, kterou jsem měl dalekohledem vytipovanou jako možné místo na spaní. Netuším, jaká bude uvnitř, ale modlím se, aby byla dobrá. Zdenda toho má plné zuby a další lezení o pár desítek metrů výš, do dalšího mého tipu, by za těchto podmínek zabralo nestoudně času. Dívám se na něj, jak začíná hledat úlevové polohy, které v takovémto terénu prostě nelze najít. Staví šlajfky vyvráceně od ledové stráně, podoben Chaplinu, a tím hromadí chyby. Jeho unavené nohy chvílemi hrabou vzduchem stejně, jako Mickey Mouse, když ztratí pevnou půdu pod nohama. Při každém posunu vzhůru odpočívá a tvář vydává svědectví o únavě. Jednoduše blbé. Teď je prioritou skončit v bivaku a pak nějak bude, házím obrazy přicházející apokalypsy za hlavu. Dolézám po chvíli do díry a hned vím, že to žádná hitparáda nebude. Jinými slovy - dost špatné. Nad hlavou samovolně drží, jak rozházené kostky domina seskládané ledové kry. Přitom zcela nemám „páru“ jak. Pod nohama se stále propadá sníh do hladové trhliny. Bude se muset nějak vypodkládat, aby tam šel postavit náš malinký Rab, přenosný domeček pidistaneček. Nicméně lepší, než drátem do oka.
„Polez, dobrý, máme bivak,“ dopouštím se milosrdné lži.
Tuším, že až zalezeme a navaříme, bude muset padnout rozhodnutí, jak dál. Výsledek už předem znám. Bohužel se nejedná o chvilkovou fyzickou indispozici, ze které by se do rána vyspal. Jsem zklamaný a pln obav, ale snažím se držet optimistickou náladu. Držák jako Zdenouš úplně na hadry, vždyť při aklimatizaci ani náznak trablů, dokonce ve výtečné formě řekl bych. Spojuji jedna a dvě dohromady a kontury se mi vyjasňují. Jasný podpis Talungu, naší předchozí výpravy, od které neuběhly ani dva měsíce. To je ten hlavní viník. Po návratu z expedice, kde člověk dostane kouř, je běžná rekonvalescence měsíc. Což znamená, že se dostanete teprve z únavy, ale zdaleka to neplatí pro atrofované svalstvo, které nemá nabraný zpětný objem a ani vytrvalost. Já jsem hned po návratu z Nepálu i v útlumu začal okamžitě běhat jak vzteklý. Před odjezdem do Pakoše už byly nohy OK. Ovšem rukám, těm to trvá vždy o poznání déle. Jsem tomu za léta navyklý, že po příjezdu z expedice o několik tříd výkonnostně v lezení na skalách spadnu. Lezecký pohyb je toporný, nohy nevěří stupům, síla a vytrvalost je v řiti. Nazval bych tento efekt přímou daní kopcům. Ovšem velké kopce, jako je Gašerbrum, zdaleka takový přesah vytrvalosti a síly rukou nepotřebují, jelikož naprosto nehrozí, že budu někde viset na konečcích prstů. To by zvládl pouze Tom Cruise, nebo Stallone… Než nás letadlo přeneslo sem, tak Zdeňkovo pracovní nasazení bylo enormní a pro normálního smrtelníka zcela nepředstavitelné. Z toho ale vyplývá resumé, že na další aktivitu prostě neměl čas. Nabral zpět fyzickou váhu a tečka. Důležitost tomu nepřikládal ani jeden z nás. Prostě se předpokládalo, že bude dobře jako vždy předtím. „Houby s omáčkou.“
Na normální hamtání klasickými cestami vedoucí k vrcholům osmitisícovek s přesahem dostatečné, což se ověřilo i při aklimatizaci, ale na rasovinu tohoto typu, která se musela odvést v jihozápadní stěně, lze přípravu označit bohužel za nedostatečnou.
Pro lezeckou veřejnost udělám srovnání s populárním alpským výstupem na Grandes Jorasses (4208 m n. m.) přes tak zvaný Velký rubáš. Jedná se o klasickou přes 700 metrů dlouhou ledovou cestu v severní stěně, která je důstojným podnikem a každý lezec si ji rád zaznamená do svého deníčku, pokud udělá průstup.

Tak na Gašerbrumu nás čekalo první den stejné lezení, jen o tři sta metrů delší a v nadmořské výšce končící kolem sedmi tisíc! O dalších dnech ani nemluvě. Věděli jsme moc dobře, do čeho jdeme. Předesílám, že to neznamená, že Zdenda nebyl schopen aktivního pohybu, ale jak bylo u něj zvykem, zvážil své možnosti s výhledem na další minimálně tři dny, které bychom museli ještě strávit ve stěně. Nechtěl ohrozit mne a ani sebe. Oběma nám bylo jasné, že do rána dobije baterie a na valnou část dne vydrží v kvalitním provozu. Náš rozhovor se vedl v naprosto realistické a klidné atmosféře. Jdeme ráno dolů a Alláhu pomáhej. Následně můžu uvažovat o svém návratu a případném sólopokusu, ale předbíhat v myšlenkách se nemá, když jeden průšvih ještě není vyřešen. Neplánovaný útěk ze stěny je vždy průšvih a jinak se označit nedá.

Zdeněk Hrubý
Nevěděl jsem, že má spoušť zachycuje poslední momentky se Zdendou.
Kamera ještě stihne pár filmových záběrů, pak se vrací do futrálu a konec. O dva dny později už není co točit a ani chuť cokoliv zaznamenávat…

Podle zásluh se neproplácí…

(čtvrtek 8. 7. 2013)

Tmavě fialová modř oblohy měnící se jak měňavka s postupujícím časem a černé přízraky siluet hor vystupující pozvolna z nočního sevření, dávají na srozuměnou již blížící se úsvit. Kolem půl páté opouštíme bivak. Zdeněk slaňuje vždy 80metrovou délku a já pak následně krok za krokem slézám. Počasí nám přeje, jelikož je mírně pod mrakem. Je to pro nás oddálený čas… - dokud slunce neprorve mraky a začnou padat kameny.

Vracíme se nazpět do 300 metrů dlouhého ledového koryta se sklonem 70°. Je potřeba vynaložit více vysilujících úderů, aby se hroty správně zasekly do zmrzlé hmoty. Mé slézání prvních sto metrů, je velice pomalé a cítím namožené ruce i nohy, které musí odvést přesnou práci. Zdeněk pode mnou čeká u štandu a úzkostlivě sleduje mé počínání. Občas od něj přijde povzbuzující zavolání. Čas máme proti sobě, slunce začíná vítězit. Navrhuji urychlit sestup slaněním. Obětování našich pěti šroubů stačí sotva na slanění cca 200 metrů, jelikož osmdesátimetrové lano přeložené na půlku více natáhnout podobně jako špagetu prostě nelze. Přijdeme tím sice o všechno jištění do ledu, ale získáme tolik důležitý čas. Není o čem dlouho přemýšlet a je rozhodnuto. Dalších šest set metrů sestupu se již nějak s tímto faktem spasujeme. V dolní pasáži je méně strmý led a sedí na něm pěticentimetrová pokrývka firnu. Můžu Zdeňka spouštět přes zaseklé cepíny, konec konců nebylo by to poprvé. Zdeněk dělá další štand a já k němu dolézám. Protahujeme lano a hledíme do propasti pod sebou, kam nám vychází jeho konce. Následující vteřiny, se nikterak nelišily od běžné rutiny, které máme za desítky let lezení zažité. Mé oko nezaznamenalo nic, co by nebylo standardním úkonem. Zdenda zakládá lano do „kyblíku“, nasazuje rukavici a dotahuje lano až k napnutí od něj ke štandu, zároveň se připozvedává, aby uvolnil svůj zacvaknutý „odsedávák“ ze zavrtaného šroubu…

Z jeho úst nevyšla téměř ani hláska, jen šustivá směsice zvuků drhnoucího oblečení o ledovou plochu, která prořízla jinak hrobové ticho hor. Dívám se, jak jeho tělo nabírá rychlost. Ještě dříve, než skončila celá ta hrůza, tak se v hlavě samovolně spustila racionální úvaha: „Tak to je konec.“

Až tlukot srdce donutil zadržovaný dech, obnovit svou povinnost. Sípu a cítím přicházející třes od konečků prstů a sílící paniku. Zhluboka nabírám vzduch do plic a silně ho vydechuji, k tomu zatínám zuby, všechny svaly a zase vše povoluji. Celý proces opakuji, tak dlouho dokud nemám pocit zvládnutí blížícího kolapsu, který mě chtěl paralyzovat. Jako první kontroluji zavrtané šrouby. V jednom sedím já, je propojen smyčkou s druhým šroubem a na něm zároveň jakoby nic výsměšně visí expreska, které chybí na konci popruhu protilehlá karabina. Je mi už naprosto jasné co se stalo, spodní karabina byla otočená zobáčkem vzhůru a při manipulaci s „odsedkou“, ji bundou nejspíš nadzvednul až tak, že se přes zámek otevřela.

Jeden život je během chvilky zmařen, ale nastal další, tentokrát o dost pomalejší boj o druhý. Mé vyhlídky nejsou kdovíjak záviděníhodné. Jsem uvězněn přes sedm set metrů nad ledovcem, jak plivanec na zdi, bez lana a materiálu na slanění. Slunce chce také přispět celkové zkáze a roztápí nad mou hlavou skalní bariéru. Vyndávám šrouby a jsem během chvíle už jen na vlastních. Nikdy mi zvlášť nevadila expozice pod nohama, pokud jsem měl dobře zaseklé cepíny, nebo se pevně držel, ale teď mi bezděčně začínají lýtka vibrovat. Nahlas se okřikuji a nutím jednu ruku vypáčit cepín z ledu. Je venku. Pod úrovní prsou sekám do ledu tak nešikovně, že snad až na pošesté se konečně podaří hrot utemovat tak, abych mu věřil. Teď jsou na řadě nohy. Jednu po druhé a ztuhlost těla pomalu opadá.

„Půjde to, ty vole, půůůjde,“ povzbuzuji nahlas sám sebe.

Získávám jistotu a sekám už s menším úsilím. Posun dolů je pomalý, ale nevzdávám to. Chvílemi pokukuji dolů na drobnou černou tečku a v jeden moment mám pocit, že se dokonce hýbe. Okamžitě se „zvrácená úvaha“ projeví na mém soustředění, kdy špatně zakopnu hrot mačky, která se skřípěním vyletí, a já zavrávorám. Naštěstí cepíny jsou dobře usazené. Nahlas si nadávám.

„Tahle tečka se už nehne, co je bůh nad hlavou… a ty se také už nejspíš nepohneš, pokud polezeš jako blb.“

Hodiny ubíhají a já jsem stále vysoko. Od stráně, kde se led schová pod firn, mě dělí necelých padesát metrů. Nohy a ruce mám z nepřirozeného lezení unavené, ale pořád dobré. Pak již to půjde lépe, melu si pod fousy.

Mezitím se kameny rozhodly přidat na své četnosti, snad z důvodu, aby mě opravdu stihly dostat. Stačí jeden o velikosti slepičího vejce, dobře mířený, například do batohu, ani nemusí být přímo na hlavu a mám také po žížalkách. Stresuje mě to, ale po chvíli nacházím klíč pro vnitřní klid. Odevzdaně přistupuji k věci, pokud mě má něco trefit a naplnit tím osud, stejně s tím nic nenadělám. Utéct není kam a tak se soustřeď na to, co myslíš, že ovlivňuješ. Zdá se, že jsem v sobě pěkně uklidil, ale prdlajs. V průběhu času, přicházejí vnitřní dialogy se Zdendou, dokonce mám pocit, že na mne zezdola volá. Mezi tím přicházejí vlny lítosti, končící křečovitým vzlykáním. Náběh zoufalství nejsem schopný ovládnout, ale po chvilce to vždy dostanu pod kontrolu. Nevím kolik těch záchvatů bylo, nicméně několikrát jsem slepoval psychiku rozpadlou jak popel na konci ohořelé cigarety.

Nakonec jsem po šesti hodinách u Zdendy. Stojím dva metry od něj a nedívám se jeho směrem. Vyndávám termosku a piji. Tupě zírám do sněhu před sebe, najednou necítím bolest, lítost a únavu, prostě vůbec nic, jen prázdnotu. Mám pocit vyprahlé pouště, bez známky života. Jdu k němu a ze sněhu zvedám rozbitý foťák a konečně mé oči zaostří celé okolí. Všude je rozházena spousta věcí co znám. Hledím na Zdendu a v duchu se s ním loučím. Najednou žádné lítostivé pohnutí nemám, až jsem sám překvapen ze své necitlivosti. Jednoduše, jako bychom si říkali čau před Dejvickou hospodou „U veverky“ a věděli, že za pár dní se zase uvidíme. Nevím, jaké ochromení psychiky nastalo, ale to, co se dá označit, že dělá člověka člověkem, již odešlo v prvních vteřinách jeho pádu a dále zbyla jen lidská schránka, ve které jsem nepoznal kamaráda, kterého jsem miloval.

Po další půlhodině klesání, až v místě, kde již na mne nedosáhnou laviny, padající kamení, nebo séraky mé nohy vypovídají službu. Kolena jak z vosku povolují a já padám do sněhu. Mé plíce se nemohou nadechnout, nervy definitivně vypověděly svou službu. Potlačovaný proud emocí konečně může ven.

Kroutím se v křečích a brečím…,
řvu…,
potřebuji se vyřvat a vybrečet…,
strašně moc…,
proboha, to bolí…,
„Zdendóóó“.

Klesám dále svahem již otočen čelem do údolí a přeskakuji hluboké trhliny, za zády nechávám nejotřesnější prožitek svého života. Poprvé jsem si uvědomil, že ten nahoře mi daroval další čas na této planetě. Možná jen proto, že si řekl: „Tak tomuhle dám už dnes šanci.“

„Nebojte“, nenastala u mě od té doby proměna, která by snad odstartovala mé každodenní modlení a vzívání nadpozemského, jelikož ani nevím, ke komu bych ty své slátaniny adresoval. Ale v každém případě poděkovat se sluší, takže děkuji tam na horu…, nebo dolů? Vlastně je to jedno komu patřím, prostě dík.

Následující ráno přicházím do Base Campu, v den, kdy bychom společně se Zdeňkem oslavili už po několikáté na expedicích jeho narozeniny, tentokrát nenaplněné sedmapadesáté.

Marek Holeček
Na lifting, nebo styling není zrovna v horách moc prostoru, ale pro myšlenky jsou ráj. Blbý je, když padají chmury a jste na ně sám. V ten moment je to stav pro „Chocholouška“.

Na cestu do věčných lovišť…

Chci ti Zdendo vystřihnout hold, jakožto výjimečnému člověku. Dokázal jsi v několika úrovních výrazně vyniknout nad své okolí. Byl jsi excelentní ekonom, kterého žádali a najímali na nejvýznamnější úkoly nejen naší země. Nenechával sis nic z toho jen pro sebe, ale rozdával jsi své zkušenosti dál, jako vysokoškolský profesor. Po sportovní stránce není co dodat - s buldočí vůlí a vytrvalostí, se kterou ses do všeho vrhal, musely automaticky přicházet i úspěchy. Lezecké výkony také nebudu vyjmenovávat, jelikož jsou myslím obecně známé a tak za zmínku stojí tvé čtyřiadvacetihodinovky na běžkách, kde několikrát odvážíš v kapse mistrovský titul. Další seznam ocenění je na dlouhý výčet, prostě a jednoduše jsi žil za několik životů a k tomu úspěšných. Měl jsi také spoustu jiných zálib, počínaje uměním, filozofií a široké spektrum vědeckých oborů s velice kvalitním přehledem. Nezbývalo mi, než tě obdivovat a tiše závidět.

Co si ale na tobě nejvíce cením a mohl jsem za léta našeho přátelství na vlastní kůži pocítit, kdy jsi mi tvořil pevný pilíř mého života, byla ryzost tvého přístupu. Nikdy ses nevytahoval, i když bys z fleku a oprávněně mohl. Pokud byla třeba pomoc, tak jsi ji nabídl bez jediného zaváhání, neveřejně jen pro svůj vnitřní pocit užitečnosti. Na zábavách, mezi našimi přáteli, častokrát jsi táhl společnost až do ranního kuropění. Tvůj rodinný život s ženou Olgou a bezva „děckama“ Julčou a Adamem byl obdivuhodně stmelený. Při lezení jsem měl vždy pocit bezpečí, hlavně díky klidu a vyrovnanosti, který z tebe vyzařoval. Na čem jsme se dohodli, bylo jak vytesané.

Co závěrem za tvou poutí Zdendo, budeš nám moc chybět, neuměl jsi stárnout a odešel jsi v plné síle, ve chvíli, kdy před tebou stálo mnoho dalších úkolů a především, my tě potřebovali…

Zdeněk Hrubý
Zdenda

Závěrem patří dodat, že Mára a Tom byl výjimečně šťastný los. Oba dva si výpravu, když opomenu smutnou událost, náramně užili. Zalezli v excelentním stylu a … toto už nechám na jejich autentickém vyprávění, které určitě brzo budeme mít možnost číst.
Děkuji jim za prožité pohodové chvíle a smekám klobouk před jejich výkony.

Těbůh Mára

www.marekholecek.cz


Poznámka:
Dvanáct poutavých kapitol z lezeckého světa očima Zdeňka Hrubého…

Nanga Parbat 2011 (Zdeněk Hrubý)


Marek Holeček   [úpravy] 08:03 26.08.2013Tisk 

Reklama:


Související články:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Máro díky09:05:05 26.08.2013
Máro, díky za tak otevřenou výpověď. Trošku jsem to sice hned po ránu obulil (a trošku mě to samotného překvapilo), ale jinak moc hezké... díky
Martinodpovědět 

 Vzdávám hold09:53:05 26.08.2013
Dočetl jsem, jen sedím a civím na text. Je celý rozmazaný. Vůbec nevím, co napsat. Máro dík, Zdenku dík a sbohem.
 jirkasodpovědět 

 Držím palec....10:08:30 26.08.2013
Máro, neznáme se.....ale sleduju to od prvního okamžiku.
Díky za zpověď.Díky za vyjádření...
K tomu se nedá nic říct, nic dodat, pouze RIP.

Jara
Jaraodpovědět 

  10:41:33 26.08.2013
Respekt za článek.
R.I.P.
Robertodpovědět 
 ...11:25:56 26.08.2013

...syrova zpoved, mraz po zadech...
Drz se.
petr_plodpovědět 

 to je život11:47:41 26.08.2013
moc hezky napsané, díky.
Janaodpovědět 

 Skláním se12:51:38 26.08.2013
Smutné, přitom krásné. Přeji hodně sil, Jirka
Jirka odpovědět 

 .....13:36:26 26.08.2013
Škoda, že tak krásně silný a smutný zážitky, musejí být vykoupeny tak obrovskou cenou. Hezky napsaný. Lifting a styling dokonalej.Zaplať pánbůh, že to alespoň jeden z těch bláznů přežil a literárně zpracoval. Míra rizika obrovská, ale bez toho to asi nejde. Myslím,že do takového podniku by měli jít výkonnostně přibližně stejně vyrovnaní partneři. Pravděpodobně dva Zdeňci Hrubí by do takové akce nešli ani ve snu.
Držím Ti Máro palce, abys to jednou dotáhnul až na vršek a měl klidný spaní.
Kesonodpovědět 

 Děkuji...13:39:04 26.08.2013
Já nevím co napsat..Protože cokoli v tuto chvíli napsané je proti tomu co jsi prožil a byl schopný pustit ze své hlavy prostřednictvím prstů po klávesnici..prostě nic..smutné, krásné, neskutečné..díky
Petrželkaodpovědět 

 Děkuju ...13:52:30 26.08.2013
moc ...
marpikodpovědět 

 Díky14:04:11 26.08.2013
Romantický začátek, tragický konec. Svět se točí dál a dál...
strejdaodpovědět 

  14:10:01 26.08.2013
Díky za report Máro, drž se a ať jsou příští expedice šťastnější..
Špicálodpovědět 

 ...19:03:43 26.08.2013
Máro, my se neznáme. Nelezu dlouho, ale sleduji s obdivem tvé a Zdeňkovo počínání. Byl jsem též v Pcích na tvém povídání... Když jsem to teď četl, nějak jsem přestával vidět. Moc smutné a pro tebe asi nepředstavitelně bolestivé. Je úžasný, že dokážeš takhle veřejně projevit, co cítíš. Zdenda si to určitě přečetl taky a je tam někde, kam my zatím nemůžeme, šťastnej. Drž se draku.
ivanodpovědět 
 Uznani19:49:24 26.08.2013
Tentokrat jsem to precetl cele a vsechna cest. Nevim, jak jste to vsechno dokazali ale oba mate nyni me a jiste nejen me velke uznani, rovnez druzi kluci.
Opravdu pozitivne zavidim a fandim zaroven. A Zdenek...neni uz na tomto svete stejne tak jako my jiz brzy nebudeme...pokud dobre zil, snad tak bude i nadale.
Martas.odpovědět 

 Díky22:03:05 26.08.2013
Díky za sdílení, oceňuji odvahu a stavím jí výše než odvahu té stěny vůbec vlézt. Přeji vše nejlepší Tobě i rodinám.
Ondřejodpovědět 

 asi se budu opakovat... 22:34:30 26.08.2013
...ale pokud budete mít volnou chvíli, poslechněte si Máru a Zdeňka v jejich posledním, ale krásném rozhovoru v Nočním milrofóru den před odletem na Gašerbrum. Myslím si, že až neuvěřitelně doplňuje tuto Márovu zpověď. Je mi z toho všeho úzko a smutno. http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2923609
PeSodpovědět 

 G I09:14:00 27.08.2013
Máro, díky za super zpověď, držel jsem Vám palce no dopadlo to jak to dopadlo. Budou nám chybět Zdendovi suchý fóry na tradiční Bezuchovské zabijačce. Přeji brzký návrat a štˇastné shledání s rodinkou.
Alda
odpovědět 

 Síla ...11:19:40 27.08.2013
Respekt Máro ..
 kamza .:)odpovědět 

 nechápu14:43:35 27.08.2013
Já jsem tu chybu/nehodu podle popisu nepochopil. Lano bylo na slanění cvaklý ve spodní karabině expresky? Nedokážu si představit, že se jakákoli karabina otevře a vycvakne bundou. Třeba to Mára někdy upřesní. RIP Zdendo.
Alešodpovědět 
 Re: nechápu14:51:34 27.08.2013
taky se mi to moc nezdá
PKodpovědět 
 Re: nechápu18:23:29 27.08.2013
jenže ta spodní karabina se protočila, čímž byla zobáčkem dolů a v momentě pohybu vzhůru(dotahování lana v kýblu)sousledem dalších pohybů(asi otřením se bundou o zobáček) se vycvakla smyce, okamžitě následoval pád....občas mají některý presa gumičky a nebo takový plastový udělátka, ale to nebyl tento případ asi.
jeffodpovědět 
  Re: nechápu19:06:03 27.08.2013
Já zase nechápu proč jel Mára sám domů. Copak tam nebylo víc účastníků? Proč po takové šlamastice, trčel sám někde v tramtárii?
H.odpovědět 
   Re: nechápu20:00:37 27.08.2013
Možná se k tomu Mára vyjádří později. Mě by zas zajímalo, proč slaňovali z expresky..
Jenaodpovědět 
    Re: nechápu20:15:43 27.08.2013
tak slaňoval ze štandu, otázka je z jak udělanýho???
jeffodpovědět 
    Re: nechápu00:16:27 28.08.2013
šroubovací pojistky zámků zamrzají :(
d.odpovědět 
   Re: nechápu20:03:28 27.08.2013
Dovzdelej se, prosím. Podívej se, kde je ta tramtarie, zjistí si, jak je těžké se tam dostat a obtížné pak odjet. Není to EU. To je pro pořádek.
Todpovědět 
    Re: nechápu22:15:28 27.08.2013
Je to úplně v pohodě. Místňák po Karakoram Highway jezdí denně na trase Skardu-Rawalpindy, cesta trvá cca 23h (podle podmínek na cestě) a až na čmoundy v buse je to úplně vpoho spoj (vyzkoušený, osvědčený). Samozřejmě jsou ale tací, co jsou zhýčkaní letadlem :-)
Ten co o tom něco víodpovědět 
     Re: nechápu01:27:05 28.08.2013
Tohle mě pobavilo,
takže mi nezbývá než toto vnitřní veselení předat dál. Jelikož po KKH, čili Karakoram Highway jsem jel jen 13krát:) Po dalších silnicích od Gharwalského Himálaje, Afghánského Hindúkuše, Nepálského Himálaje, tak také Kirgyzkých, Uzbeckých i Tádžických cest, kde jsem najezdil dalších hafo kilometrů, pokaždé uvězněn stovky hodin v autosedačce, k tomu nepočítám Malajsii, Thajsko, Laos, Indii, Srí-lanku, Státy, Chile, Argentinu, Cubu atd., to vše v mnoha případech i poněkolikáté jen po čtyřech gumách. Tudíž nezbývá říci než asi jo milí cestovateli, stahuji ocas a díky za narovnání mého pohledu. Nicméně díky situaci, která panuje v okolí Chilasu na KKH, kde jsou navíc letos vybudovány CheckPosty a tím cesta do Islamabádu je o téměř den delší oproti normálu, krom jiného možná také unikla pisateli informace, že tam Talibánci tento rok zařízli jen jedenáct „lezčíků“, což nazývá vyzkoušený a osvědčený, tak se omlouvám, ale má změkčilost trvala na leteckém přesunu:) Mára
Mára odpovědět 
      Re: nechápu18:47:53 28.08.2013
Casto premyslim Maro, kdyz vidim nektere reakce a pristup nekterych lidi lezoucich, zda se nevenovat houbarine, nebo rybarine.Zvlaste, kdyz si prectu jak je vse snadne, nebo kde clovek udelal jakou chybu.Lidi dnes ztratili mnozi soudnost, dokonce i v takovych situacich, jako je ztrata zivota. Ponejvice "chytri" jsou ti, co smrt znaji jen z televiznich serialu. Casto neco temhle lidem rikat je stejny, jako hazet perly...Drzim palce, se smrti f2f jsem se ve svem osobnim zivote setkal stejne jako ty, i kdyz v jinych souvislostech a za jinych okolnosti.Trva to, nezli se s tim clovek zzije, ale panta rei.
hahaodpovědět 
     Re: nechápu07:00:42 28.08.2013
Nerad, ale přidám se do diskuse. KKH jsme s Ondrou na cestě do hor absolvovali(neletělo letadlo a nám se nechtělo čekat na nejistý další let). Cestu jsem už projel taky poněkolikáté a jediné co je na ní v pohodě jsou "čmoudi" v buse. Cesta trvá něco přes 30 h a děkuju Alláhovi, že byl zrovna Ramadán a měli jsme každý pro sebe svoji sedačku a mohli alespoň pohodlně sedět. Navíc cesta kolem města Chilas není pro cizince úplně přátelská a tak se jí(zvlášť po letošním Nanga Parbatu)každý rád vyhne. Na cestě zpět (ve Skardu jsme byli o pár dní po Márovi) situace nebyla vůbec jednoduchá. Letadlo jsme měli zarezervované měsíc dopředu, ale protože 6 dní (kromě dne kdy letěli kluci s Márou) letadlo neletělo, byl velký přetlak a nebýt šéfa naší agentury a jeho kontaktů, tak jsme se do něj nikdy nedostali. Situace byla o to pikantnější, že díky končícím dovoleným byli všechny autobusy vyprodány na 3 dny dopředu a to se neshodovalo pro změnu s odletem z Pakistánu. Věřte, že je pak docela frustrující, když čekáte na potvrzení letu na další den do 9 h do večera... Ale to je zkratka Pakistán :-)

Jinak je mi moc líto co se na G1 stalo a doufám, že Zdeněk se už zehora jen směje našim diskusím.
pliziodpovědět 
      Re: nechápu08:09:37 28.08.2013
Díky za popis situace. Ale pořád to není odpověď na to, proč jel Mára nazpět sám. Vždyť i v tomhle článku je prezentováno, že jste byli tým.
odpovědět 
       Re: nechápu09:45:15 28.08.2013
Hele a neni to jedno? Kdyz te to tolik zajima tak to muzes nekdy s Marou probrat v hospode nebo jinde az ho potkas. Myslim, ze zrovna pod timhle "clankem" bych to nerozebiral a nechal to v duchu v jakem tu bylo prvni 20 komentu....myslim ze si to zaslouzi...
Tom Vidlakodpovědět 
         21:26:09 28.08.2013
souhlas.
marpikodpovědět 
      Re: nechápu17:37:59 28.08.2013
tak mohl se smát tady s náma...mě ta jeho smrt přijde celá absurdní, kdyby to bylo třeba jak H.Buhl z totálního vyčerpání, ale toto???
btw: taky jsem KKH párkrát projel, přijde mi že se to rok od roku zhoršuje, navíc na hoře u passu to jezero...
jeffodpovědět 
       Re: nechápu21:12:46 28.08.2013
H.Buhl ale na Čogolise měl spadnout s převějí. To je vlastně taky chyba, i když k ní mohlo přispět vyčerpání a výška. Oboje u Abdula asi taky sehrálo svoji roli.

Pokud se vám někdy motala hlava ve vyšší nadm. výšce a byli jste tam zesláblí jak 4x louhovanej čaj, tak jste od podobných chyb nebyli daleko.

Řekl bych, že jste spíš měli štěstí, že vše dopadlo dobře. To bohužel Abdul neměl.
H.odpovědět 

 R.I.P.07:44:37 28.08.2013
Abdule, na shledanou a pozdravuj tam nahore.
Kodl
 kodl prochazkaodpovědět 

 poklona14:52:43 28.08.2013
kéž by nemusel mára psát tento článek..každopádně to zvládl excelentně, díky a přeji hodně sil. Upřímnou soustrast!
zdeněkodpovědět 

 Diky Maro a drz se01:42:49 29.08.2013
...moc te z Limy zdravi i Lisin a Kamilek - uz se mi nepodarilo pred odletem se ti dovolat, tak pozdeji ...
Honza Travaodpovědět 

 Brecim05:35:24 29.08.2013
Clanek mne rozbrecel. Vetsina diskusi taky ... Je snad jedno kolikrat kdo byl na KKH, kdo odjel sam nebo v tymu, expreska, karabinka, skobka. Toto všechno se muze myslim probrat jinde. Zemrel mimoradne dobry clovek. Pojdme, prosim, jen tise mu vyjadrit tady cti.
Martinodpovědět 
 Re: Brecim12:36:53 30.08.2013
myslím, že tahle odpověď vyjadřuje vše... vše ostatní je zbytečné, odešel vzácný člověk. Díky,Máro za krásný článek a ...drž se.DD
odpovědět 

 Drž se.........23:51:45 29.08.2013
Drž se Máro a hodně sil do dalších akcí.Zdeněk nahoře určitě leze a má se skvěle.
Taky mara
maraodpovědět 

 Respekt07:55:21 01.09.2013
Štěstí i neštěstí chodí spolu po horách a po lidech. Respekt tomu, co odešel. Budeš tu moc chybět, v mnohém pro nás zůstáváš vzorem. Respekt a sílu tomu, kdo zůstává.
bosuodpovědět 

 Reakce na článek17:17:42 02.09.2013
Jelikož je Zdenda táta mamčiny kolegyně, tak jsme to
měli dost čerstvě, ale až poté co jsem si přečet tento text, tak jsem si uvědomil, co se stalo. Jako rodina jsme to obrečeli a Márovi držím palce, aby se s tím srovnal.
Davidodpovědět 

 O mrtvých jen dobře15:05:28 08.09.2013
a tak jak napsal Motejlek na svém webu „čest Hrubého památce“.

http://www.motejlek.com/ smrt-stomilionare-v-pakistanu

(jedna mezera)
JiBodpovědět 

Lezec.cz je hlavním mediálním partnerem ČHS na internetu

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 Foto dne:
Kolosseum - Sektor Solarium
High Live, 8+
 Databáze cest:
Všechny cesty (122052)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
Alfarrás Motors 6a+ Santa Ana
Currucuclillo 6a+ Riglos
Perseidas 6b Siurana
Adriá 5b Montserrat
Svetlonos 6+ Havrania Skala - Necpaly
Nově komentované:
Neotesaný Nadsamec 8 Lom V Doubí
Siri Birthday Project 8- Geyikbayiri
Zrnka Kmínu VI Anglický Parčík
Kupte Si Křídla VIIa Anglický Parčík
Ein Schlauer Fuchs 7B Hohnstein

 Nově v diskusi:
Re: Hydratace (dlouhe cesty v zimne) | Re: 3+1 důvodů proč dál | Re: 3+1 důvodů proč dál | Re: 3+1 důvodů proč dál | Re: Hydratace (dlouhe cesty v zimne) | Re: Hydratace (dlouhe cesty v zimne) | Re: Hydratace (dlouhe cesty v zimne) | Re: Hydratace (dlouhe cesty v zimne) | Re: Hydratace (dlouhe cesty v zimne) | Hydratace (dlouhe cesty v zimne) |

 Nové komentáře:
Re: AO | Re: AO | AO | Re: Radsi si to ani prehravat nebudu | Re: Radsi si to ani prehravat nebudu | Re: Zavádějící titulek | Re: Zavádějící titulek | Re: výborný rozhovor | ? | Re: jižní hřeben |

 Kde to vře:
Mistrovství světa juniorů 2017 (152)
Adam Ondra trochu jinak: Češi si svobody a demokracie neváží (27)
Kto sa vlka bojí, nech do lesa nechodí! (23)
Adidas Rockstars 2017: mezi elitou světa Martin Stráník 19. (19)
Lezecký outdoorový festival na Rabštejně v Jeseníkách (18)
Koloušci v Alpách (15)
Weisshorn 2017, Ostgrat - varianta, obtížnost AD/UIAA III (6)
Slováci vylezli novou cestu v Ak-Su za 9+ 900m do výšky 5239m (6)
Klettergarten Lažánky (4)
Adam Ondra - rozhovor se čtenáři Lezce: (4)

 Nově v inzerci:
ZÁKLADNÍ LEZECKÁ VÝBAVA POUŽITÁ, V BEZVADNÉM STAVU | HRNEC PRIMUS ETA POWER POT 1,2 L | Cesta Arco/Garda | DIRECT ALPINE Mountainer 4.0 | Povl | Smíchovka pátek | Prodám La Sportiva Cobra | Mačky | Lezení - Praha | Hledám parťáka na pravidelné lezení v Praze |

 Anketa:
Jaký film na Fesťáku 2017 je nejlepší?
 4 Wheel Bob USA 
 401 
 Afghánské odmítnutí CZE 
 302 
 Alpine Route SVK 
 288 
 Alpine Wall Tour PLN 
 264 
 Annapurna 3 - Unclimbed AUT/DEU 
 466 
 Back to heights CZE 
 250 
 Bijící srdce boulderingu CZE 
 316 
 Dhaulagiri, ascenso a la montana blanca ARG 
 282 
 Expedice Gasherbrum CZE 
 275 
 Go Big or Go home! - in search for the perfect wave DEU 
 285 
 Humla ESP 
 273 
 Chasing Niagara USA 
 266 
 Chris Bonington - Life and Climbs ITA 
 260 
 Into Twin Galaxies - A Greenland epic AUT/DEU 
 268 
 Jugando a Escalar ESP 
 261 
 Lezení na písku - sedmdesátá léta CZE 
 515 
 Linka nad Rájem CZE 
 276 
 Malishan - Taiwan Canyoning Expedition DEU 
 261 
 Mar Álvarez. No Logo ESP 
 261 
 Monte Sarmiento - die weiße Diva DEU 
 243 
 Monviso Mon Amour ITA 
 259 
 Mrazivá poezie na jasankách CZE 
 252 
 Norge Lysefjord CZE 
 258 
 Obsesja PLN 
 248 
 Obyčajní chlapci SVK 
 228 
 Prohibido escalar ESP 
 260 
 REEL ROCK 11: Boys In The Bugs USA 
 242 
 REEL ROCK 11: Brette USA 
 243 
 REEL ROCK 11: Dodos Delight USA 
 252 
 REEL ROCK 11: Young Guns USA 
 229 
 Rock Empire 8a: Dvě holky ve velké stěně CZE 
 316 
 Shifting Dreams GBP/FRA 
 235 
 Smím prosit CZE 
 269 
 Spradventure CZE 
 367 
 The Elements CZE 
 254 
 The Eyes of God DEU 
 245 
 The Unknown GBP 
 243 
 Tupendeo - One Mountain, Two Stories CHE 
 251 
 Utečenci do Afriky CZE 
 255 
 W!nteractivity FRA 
 253 


Cestovní pojištění objednejte na Srovnejto.cz.
Mají přímo sekci cestovní pojištění na hory.
 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  cookies       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.