LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Více odvahy, méně železa!
Hledání cesty

Hledání na Lezci

 Metodika
 Trénink
 Oblasti
 Reportáže
Knihy
Kniha Kamarád ze skal o Joskovi Smítkovi znovu vychází
Leonidio, Řecko
Gimme Kraft! AIR: 2. díl populární tréninkové bible pro lezce

Závody
SP Edinburgh (23.09)
SP Wujiang (07.10)
SP Xiamen (14.10)

Žebříček
Cesty:
32.Drbohlav 10069
33.Nováček 10066
34.Zíma 10032
Bouldry:
32.Skočdopole 8850
33.Čermák 8828
34.Zachrdlová 8806
Hory:
30.Škrobák 2095
31.Týčr 2060
32.Píchal 1916

Výsledky
Rockmaster (26.08)
ČP Rock Point Boulderzávody 2017 (25.08)
SP Arco (25.08)

Deníčky
4361 lezců
652267 cest
Nové přelezy:
Weltmeiste 9-
Lustikus 9-
Zeitmaschi 9-
Ročník 195 Xb
Chosé Nepř 7C
FOX Racing 7C
Aix, Zwei, 7B+
Bumerang 7C/7C+
La Muerte 7b+
Łuk Herakl 7C+

Stěny
Lezecká stěna SKP Policie - České Budějovice
Lezecká stěna Znojmo - Znojmo
Zubří - Zubří

Prodejny
Outdoor Centrum Rock Point Perštýn - Praha 1
SAMBAR sport Kladno - Kladno - Kročehlavy
AIX -lezecké chyty a stěny - Praha

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Den zúčtování

Zápisník Klättermusen NEW DECISION

Čus přátelé, po lehké odmlce posílám poslední raport z Expedice Klättermusen New Decision. Už se začaly objevovat zvěsti, co se tam vlastně odehrálo na tom Gasherbrumu...... Tak tady předkládám vyprávění, černé na bílém a věřte, že je vše je naprostá pravda,nebo případně úplná lež....

Důvodem zdržení nebylo nic jiného než dnešní tiskovka, před kterou jsem nechtěl pustit ani slůvko. Druhý důvod je ten,že se mi povedlo díky dovednosti a naprosté trpělivosti Martina Růžičky, zprovoznit mé webovky www.marekholecek.cz. Chybí jen fotogalerie,ale ta snad bude do konce týdne O.K. Jinak pokud máte chuť slyšet na živo vyprávění tak zítra od 10 do 11 na Radiožurnálu s Luckou Výbornou, se budu potit, spolu se Zdeňkem pod palbou jejích otázek.

Do večera dodám ještě odkaz na upoutávku z natočeného krátkého filmového šotu na této akci.
          Těbůh Mára Holeček

 


 



Zápisník Klättermusen NEW DECISION



Prosvištím v rychlosti startovací údaje, jelikož nic zábavného, ani převratného zatím nikdy nepřinesly a jsou v podstatě běžnou a zároveň nudnou kaší každé výpravy.
Nestačí, že ubírají čas, peníze a cuchají nervy všem účastníkům, ale ani v náznaku se zatím neobjevil paprsek naděje, že by se někdo zabýval nápravou a nabídl průlet časem a dal tak třeba k dispozici cestovní průkaz, který by měl na štítku:
„Praha - přímá linka s konečnou zastávkou v BaseCampu u velkého šutru. Pohodlně se prosím usaďte, zavřete oči, za chvilinku jste tam…“



foto Jaroušek


Ať chcete, nebo ne, musíte mi dát za pravdu. Jelikož od momentu, kdy vás posadí do hliníkové roury paluby letadla, které vás přenese ze starého kontinentu na bláznivou planetu „OZ“, až do chvíle posledního kroku na ledovci Abruzzi, uplyne mučivě bolestivých čtrnáct dní.
Jak říkám: „Na dvacáté první století je transport stále na úrovni pravěku.“
Sice je možná pětkrát rychlejší, než za mého pra-pra-dědy, kde převládaly koňské povozy, které vystřídaly dnešní proudové motory. V každém případě je šidítko v podobě piva, nebo jiného chlastu pro povinnou auto-anestézii pro mě nezbytnou nutností… Abych se po cestě nezbláznil.
Odměnou za všechno nelidské strádání, které provází přesun z bodu „a“ do místa „x“ je můj vyhaslý pohled tváří v tvář ledového obra.
Stojím pod osmitisícovým Gasherbrumem, naprosto fyzicky odvařený a duševně znechucený. A to se mám na kopci začít o něco snažit ... blbost, chci domů a hned teď!

Tuto chvíli přesně vystihl Zdeněk. Bohužel pro vás, to nelze nikterak zjemnit, nehledě k tomu, že nehodlám vypustit či obměnit jediné písmenko, které z něj vypadlo.
Nic nevystihuje lépe psychické zhroucení dotyčného jedince. Na obranu hledám zastání u těch, kterým byl souzen stejně nemilosrdný osud, projít úsek Baltoro tam a zpět, více jak jednou v životě.
V mém a Zdendově případě, se jedná o páté kolečko, tak zvaného „treku“, který prý patří do pokladnice krás naší planety. Já tomu přiděluji jediný, výstižný, zcela odpovídající přívlastek - „TORTURA!“
„Batoh dopadá s dusotem na šutry, doprovázený nepříjemným rachotem zahozených hůlek a vzápětí vedle nich, téměř bez brzdění padá postava. Z pod čepice, která chrání před kousavým sluncem a ze rtů seschlých z nedostatku vody vyjde temným hlasem zamručení:
„Mrdáám Baltorooo…“

Úvod je za námi:
„Vítejte v BéCéčku pod Gašem…“



Dvoukilometrové monumenty Great Tranga, pokaždé znehybní
můj pohled svou elegantní a dokonalou žulovou nádherou…


21. - 30. 7. 2009 - Intermezzo


Máme se Zdeňkem za sebou několikadenní aklimatizaci, zakončenou dvěma dny poflakování ve více jak 7000 metrech v sedle nad japonským kuloárem. Vracíme se dolů.
Po cestě do BéCéčka potkáváme naše kluky: Lišina, Trávu, Dawa, Kubu, Kamílka a Jarouška. Také oni se už prohryzávají vzhůru. Sice o malounko pomaleji než my, jelikož si zároveň zásobují tři postupové tábory, na této nejčastěji používané cestě k vršku Géčka, udělané japonskou expedicí před dvaceti lety.
Nicméně v těchto začátcích nám všem jde o stejný cíl, díky pobytu ve výšce nakoupit co největší množství červených krvinek.




Nástup do japončíka...
foto Jaroušek




Přímo nade mnou je šestisetmetrový japonský kuloár...
foto Kamílek


Oproti léty zažitým rituálům nám počasí hraje do not. Ano, jsme až na úplném konci karakoramské lezecké sezóny. Většina expedic již odjela, nebo v několika nejbližších dnech končí.
Právě na tento termín jsem ukecal všech sedm „members“, kteří svěřili své osudy mému velení.
Pokud mi to nevyjde, je pravděpodobné, že budu postupně rozřezáván na nudličky a předhazován havranům poletujícím s hladovým zobákem nad ledovcem. Hnusná představa. Stejně je lepší snášet riziko sežrání, než se nechat zasypávat sněhem. Což bývá v posledních letech častým zvykem uprostřed pákistánského léta.
Není na co se vymlouvat a nezbývá než nabalit věci. Tato procedura se neobejde bez obligátního klení a kopání do hromady navršených krámů, které značně objemově převyšují batoh o velikosti padesát litrů, co poneseme na zádech. Zkuste si tu beznadějnou situaci představit.

Nad rozeklaným osmisetmetrovým ledovcem, startující přímo od stanů BaseCampu, se tlačí k oblakům více jak dvoukilometrová jihozápadní stěna Gašebrumu. Dejme tomu, že při tom hrůzostrašném pohledu, máte stále chuť a odvahu té obludě vylézt na vršek, který lehce přesahuje hranici osmi tisíc.
S jistotou můžete na stranu protivenství připočíst, že chcete lézt neznámou novou cestou a pouze ve dvou lidech. Aby toho nebylo málo, je téměř naprostá jistota, že nikde v ledoskalní stěně nenajdete rozumné místo pro postavení stanu. Nic moc vyhlídka na několik příštích dnů s mrazivými bivaky.
Nechme ale zatím strašáky tam, kde číhají, jinak bychom se nikdy neodlepili od země.



Tak to je ona…
2100 m vysoká jihozápadní stěna


Balím a vše „nepotřebné“ odhazuji za záda. První redukce objemu a váhy je „vychytávka“ v podobě závěsného bivakovacího pytle od Pavlíka, kamaráda zvaného „Kořala“.
„Co vyhodit dál…“
Teploty se přes den bez problémů pohybují kolem dvaceti stupňů a téměř jak mávnutím proutku se dokážou přetočit do stejné, ale záporné hodnoty.
Je to jasný, tlustá péřovka neboli kámoška pro chladivé dny, zůstává díky své objemné solidnosti dole, pak tohle, nebo támhleto, „jebho“ už to letí vzduchem daleko ode mě a pokračuji dál v rozjeté krasojízdě.
Ať budeme při lezení seberychlejší, musíme počítat s jídlem včetně vaření, na minimálně šest dní. No a ještě nezapomenout připočíst spacák nebo „matroš“ na jištění a spoustu drobností typu čelovka, kamera a tak dále...
Věcí citelně ubylo. Druhé kolo síta mě stejně nemine. Začínám opět chytat nerva:
„Tak mi kurňa, někdo poraďte, jak mám všechno narvat do toho svinsky malého batůžku!“

Vraťme se ale k samotnému našemu účinkování, které na nás čeká v průběhu výstupu.
Linie průstupu je detailně uložena v mé paměti, už od doby expedice s Honzíkem Doudlebským, při našem pokusu o Gaš III před třemi roky. Tehdy jsem měl tuny času při čekání na umoudření počasí, vysledovat všechna slabá místa, kudy by mohla hora bez povšimnutí a samo sebou s notnou dávkou blahosklonnosti, propustit naše těla vzhůru.
Logický směr se táhne zleva, od úpatí, velice strmým zářezem, až do výrazného sedélka v poslední třetině jihozápadní stěny.
Dostat se na něj bude první neznámou a klíčem k průstupu dál.
Další schovaný otazník čeká, až těsně pod vrškem, kde esíčkovitý sifon skály a sněhu, tvoří vstupní bránu k vrcholu.
V případě průšvihu je vršek „zároveň a bohužel“, jediná rozumná ústupová cesta z tohoto kopce.

31. 7. 2009 - Jdeme na to...


Přes saťák dostáváme poslední informace o počasí.
„Pět dní pěkně „beze srážek“, nahoře kolem osmi a půl… vichr do 30 m,“ ozývá se hlas z reproduktorku miniaturní krabičky.
„Toho jsem se bál, budeme muset vyrazit, chce se ti?“ dívám se na souputníka několika příštích dnů.
Zdeněk si ještě víc utáhne, již beztak malý otvor ve spacáku, ze kterého je vidět pouze jeho nos a pronese svižné a zřetelné:
„Neee...!

Je jedna hodina ráno a kosa je jak v psírně. Proplétáme se mezi gigantickými trhlinami a po dvou hodinách stojíme pod nástupem do ledového žlabu.
“Potěš pánbůh, to je skluzavka, snad na nás ze shora něco nepošlou.“
Vyledněný šedesátistupňový svah s tenkou vrstvou sněhu lezeme souběžně. Podmínky jsou prostě „éňo-ňůňo“.
Nad hlavou nám pomalu rozsvěcují a okolní štíty začínají postupně, jeden po druhém, vylézat z nočního zakletí. Tupá nádeničina pokračuje až do odpoledních hodin.

Mám dost. Jsem naprosto utahaný. Přeci jenom mlátit třináct hodin kolem sebe cepíny a kopat do ledu mačkami je až až. Nastává okamžik hledání místa pro bivak.
Strmost kopce nenabízí nic, co by alespoň zdánlivě připomínalo poličku, nebo kousíček mírnějšího sklonu pro ukotvení žďáráku. Jediné místo kam lze zalézt, je vysutý sérak s „rozšklebeně hladovými“ ústy.

„Tak tam se mi fakt „kurva“ nechce.“

Bohužel jediné místo na přespání je právě v této ledové díře.
„Fuuj.“
Představa, jak ležím rozmačkaný pod tunami zmrzlých kvádrů je nic moc. Sbírám vnitřní sílu a hurá s chutí dovnitř.

Následující ráno přidá stráň pár úhlových stupňů navíc, pro vylepšení již tak velkolepé expozice, otevírající se pod našima nohama něco přes kilometr do ztracena.
O těchto místech, vloni, napsal Valerij Babanov led 80° a pak si zdrhnul přes levé sedlo do západní vrcholové pyramidy, kde se napojil na původní Jugoslávkou cestu.
Já tluču dál své zbraně přímým směrem pod skalní hradbu ústící do sedla v 7400 m. Tenounké ledové žlábky nekladou výrazný odpor, ale blížím se ke skalnímu prahu kde tuším průšvih.
       



 
President v akci...


„Zdeňku, tady tě doberu, je třeba dávat velkého bacha, budou se dít velké věci.“

Jasné jako facka, přesně podle itineráře, skála je rovna sypavému bahnu.
Několik zoufalých kroků podobných rychlému protočení nohou nad mizející horninou, jak z komiksového Micky Mouse.
Sprška sněhu a kamení proletěla Zdeňkovi nad hlavou. Nejspíš ho některé projektily zasáhly, ale jeho stoický pohled nedává nic znát.
Dolézám pár metrů pod hřeben.
Dokázali jsme najít novou cestu jak vzhůru. Nedokážu rozlišit, zda je to důvodem k radosti, že jsem našel cestu průstupu, v každém případě máme dnes jednu jistotu - spíme na sedle.



Lezení v drobivé skále pocukrované sněhem. Padesát metrů pod sedlem v 7400 metrech.


Citelný chlad šířící se světelnou rychlostí ve chvíli, kdy nás poslední paprsky slunce přestanou olizovat, donutí bezodkladně spěchat do šusťákového domečku ve vykopané sněhové jámě.
Začínám vařit několikahodinový maratón, spojený s proléváním našich sušených vnitřností.
Zdendovi začíná být zle.
Přikládám to výšce a nedostatku vody. Nechávám ho spát a stále vařím jak zběsilý. Jednou přitom usínám a katastrofa je málem úplná. Zírám jak plamen vařiče se pouští do batohu a jak se vylitý ešák válí někde u mých nohou.
„Ksakru, jebat to...“

Pokaždé, když rozpustím sníh, tak vzbudím parťáka a dáváme si hodokvas uskromněný v čajový dýchánek.
K ránu konečně také usínám.

Úsvit propůjčil úžasný výhled ze sedmi a půl tisíců na barvící se kopce všude kolem nás. Jediné vykoupení pro mé zmrzlé ruce pěchující žďárák do pidi pytlíčku.
„Naprosto jasná zlomyslnost výrobce,“ říkám si, a kleji…
„To si vypij! Zmetek jeden…,“ sám pro sebe mumlám tlamou schovanou do péřovky. Samozřejmě, že v tu chvíli slouží jako nejbližší hromosvod za všechny ranní ústrky.
Za to, že jsem vůbec zde, že je mi zima a vůbec, za všechno na světě… !

Den začal nevalně, broděním po kolena v záplavě sněhu. Pokračoval i tak dál.
Zdenda se začal opožďovat, tak na něj čekám.
„Co je?“ ptám se.
Místo odpovědi předvede Zdeněk ukázkovou „kačenu“ a v krátkém sledu se ji pokusí další „šavlí“ zabít.
Chvilku si utírá rukavicí pusu a pak dodává:
„Maroušku dál jít nemůžu, jinak tady umřu.“

OK, je mi to jasný, dál ani krok. Osmdesátimetrový špagát, čtyři šrouby do ledu, pět friendů a stejný počet skob – no, moc slávy při návratu nevytvoříme…
Jediné co zbývá, je rozhodnutí jak odejít společně z tohoto světa.
Sednout si na bobek a čekat až to přijde, nebo skok do údolí, což je spolehlivě nejrychlejší řešení, případně dát trapný pokus slézt 1700 metrů stěny na ledovec.



Poslední kroky v 7500 metrech, vracíme se…


“Otáčíme a lezeme dolů,“ snažím se při těchto slovech vypadat přesvědčivě.
„Zdendo, ty vždycky slaníš přes šroub na plnou délku lana, já ho pak vyndám a slezu za tebou. Mám to natrénovaný s Doudlebákem, téměř kilák na Gasherbrumu III. A věř, fakt jsem v tom dobrej, né-li nejlepší,“ uklidňuju nahlas sám sebe.

Po třech dnech strachu a hrůzy, již před svýma, ve společenském stanu BéCéčka načechráváme již s notnou dávkou sebevědomí pěkně rozčepýřené peří.
Škoda jen, že se do lezecké historie nezapisují zlatým písmem momenty, kdy se všechno podělá.
Alespoň za svojí osobu mohu říct: „Patřím do naprosté elity těch, co dostali po několikáté elegantně na prdel.“
Žijeme, co víc si přát...

6. 8. 2009 - Co dál...?


Po našem úspěšně-neúspěšném návratu, již nezbylo na ledovci krom českých stanů a bordelu z odpadků, jakožto připomínka odešlých výprav, ani živáčka. Měli jsme kopec jen a pouze pro sebe.
Sranda je v tom, že i když jsou ideální podmínky, není nikdo, kdo by chtěl znovu nahoru.

Ve stejném čase co jsme si zachraňovali se Zdeňkem pozadí se povedlo Honzíkovi, Dawovi a Jarouškovi vylézt v jednom dni, společně se Španěli a Korejci, na vrchol.
Honzík svůj životní horolezecký debut zakončil, radostným, třísetmetrovým kotoulem s mezizastávkou a konečnou v 7300 metrech. Zde si řekl, že to už pro dnešek stačí.

Ostatní slabší nátury, kteří obdivně a s vyvalenýma očima přihlížely tomuto kousku české horolezecké školy, raději volily „posránkovskou“ variantu, neboli sestup běžný, čili po svých.

Oslava úspěšných…
Ve společenském stanu, v kouřové cloně haše, což by Rákosníček komentoval slovy:„Mlha hustá, že by se dala krájet,“ se vzduchem prosyceným moravským slivovicovým zlatem, proběhl večírek v patřičné důstojnosti odpovídající vážnosti situace.

S ranním kuropěním koukám na kymácející se svět. Slunce už nade mnou začalo dělat medvědí službu, klepe mi s kovaříky do lebky. Zvedám hodinky téměř až k tváři a snažím se odečíst dny v kalendáři. Ještě mám víc než deset dní, než nastane „Deathline“ - náš odchod domů.
„Kluci nemáte tušení jaké má být „póčo“ v nejbližších dnech?“zadívám se na vytlemené tváře a je mi jasné, že odpověď žádnou nedostanu…




Přejete si audienci, neblázněte včera bylo veselo, dnes je zavřeno...


7. 8. 2009 - Den zúčtování… !


Krabička s anténou znovu věští:
„Zítra a pozítří mírné sněžení nevalného významu, pak přibližně tři dny slušně, s vichrem kolem padesáti metrů, dál Máro, bohužel už bez záruky.“
Rychle si propočítávám své možnosti. Počasí nám už předvedlo velkou trpělivost a každým dnem se hory můžou uložit do zimního spánku.
Je to jeden den co jsem se vrátil z předchozího očistce a stále se cítím jak lehce „vorvaná“ borůvka. Pokud se ale mám ještě o něco na kopci pokusit, nesmím čekat ani den.

Znovu se sunu vzhůru rozhnusněným ledovcem. Vím, co si o tom myslíte, nedá si pokoje. Kdyby alespoň na vršku čekalo zlaté prase, pak prosím, s přimhouřeným okem se to dá pochopit, ale jednodušší a správnou odpovědí je (se kterou také naprosto souhlasím) “blbec“.

Než dojdu na plato začíná sněžit. Snad nebude žádná velká nadílka, jinak se můžu s již tak nedobře vypadajícím pokusem, definitivně rozloučit.
Kolem poledního stojím v šesti tisících u dvou zbylých stanů. Kluci je přijdou sbalit hned jak odlepím paty a půjdu dál.
Je zde úplně rozdílný pohled, než před patnácti dny. Všude kolem stálo mraky cizích stanů, za zvuků Babylonu jazyků.

Další den se pokojně převaluji z jednoho boku na druhý. Venku sněží a při posledním vystrčení čumáku, když jsem nabíral sníh na vaření, přibylo odhadem třicet čísel mokré břečky.
„Nu což, konec, ráno zabalím stan a uteču do údolí,“ takhle rozhodně nevypadá předpovídané bezvýznamné sněžení.
Co čert ale nechtěl…
Večer se obloha roztrhává a začíná citelné ochlazení, které dává příslib blýskání lepších časů.
„Mě z toho mrskne,“ byl jsem smířený s odchodem a znovu svitla naděje.
Ztratil jsem den ležením, pokusím se to dohnat.
Hraji si s myšlenkou vynechat druhý kemp a v jednom zátahu vyběhnout o tisíc metrů výš. Mám tam postavený malinkatý jednovrstvý stan. Nechali jsme ho tam se Zdeňkem pro případný sestup z vrcholu, kdyby náš pokus jihozápadní stěnou dopadl úspěšně.
Optimismus vystřídala krutá realita. Mám před sebou dva kiláky převýšení a spoustu nově napadaného sněhu, bez jediné naděje, že mi někdo pomůže s prošlapáváním.
Neříkám, že takto formulovaná výzva není dobrým lákadlem, ale upřímně, mám docela naděláno v kalhotách.

9. 8. 2009 – 4:30 ráno


Nandávám lehounký batůžek na záda a ztracen v černém prostoru, pouze s kuželem světla čelovky, šlapu vzhůru za neznámou odpovědí.
Slunce začíná olizovat moje záda, když se po kolena ve sněhu prodírám dojezdovou rampou u nástupu do japonského kuloáru.
V zúženém skalním krčku čtyři sta metrů nade mnou, kam právě mířím, se točí pekelný vítr oblečený do sněhového závoje. Nerozumím tomu, ale nechává mě to naprosto klidným. Dokonce se cítím přímo andělsky lehce.
Vyměňuji brýle za sjezdařské, aby mě rotující sníh neoslepoval, a snažím se vyprostit sněhem zasypané fixy lan táhnoucí se až do sedla. V tomto případě jsem rád, že tam jsou. Výrazně mi pomůžou při brodění padesátistupňovým svahem. Občas prosviští drobná prachová lavinka, nikterak nebezpečná, spíš zaleze všude tam, kam nemá.
Kolem jedné se přehoupnu přes převěj a najednou mám před sebou svůj malinkatý červený stan. Jak málo stačí k radosti. Hadrový domeček uprostřed hor, hurá...



No coment...



Červený domeček v 7000...


10. 8. 2009 – 0:30


Noc, kosa, únava, nechuť, strach...
Kolem do kola v rádiusu mnoha kilometrů není ani živáčka. Pouze kluci, někde dole v základním táboře, si spokojeně slintají do spacáku.
„Tak mi chlapáci i ve spánku držte palce, mám před sebou závěrečných tisíc metrů.“

Obligátní nuda s prošlapáváním stráně. Na východě hluboko pod horami jsou vidět záblesky bouřky, pročesávající jinak hvězdami posetou oblohu. Kýčovitá romantika, až na tu hnusnou kládu a nechutnou dřinu. Cítím se dobře, námaha s dýcháním odpovídá výšce, ale dá se říct že bez znatelných problémů a tělo poslouchá, neprotestuje.
Svah se napřimuje a může mít kolem šedesáti stupňů. Stopy patnácti lidí, kteří se tudy prohnali před týdnem, včetně lan, zavál čas. Zase je vše panensky sněhobíle čisté.
Těsně před rozedněním začínám mít „lehké“ obavy, že šlapu někam do horoucí řitě.
S přibývajícími paprsky je jasný, že jsem v ní až po uši. Štráduji napříč vrcholovou hlavou směrem k severní straně kopce.
“Proč? Hergot…“
„Jak se mi… !“ nenacházím slov a mám sto chutí něco zahodit, nebo rozkopat.
„To jsem takový tupec, že se ani na obyčejný černý sjezdovce nedokážu zorientovat?“
„Asi jo.“
„Co se dá dělat.“
Musím přetraverzovat dvě skalní žebra oddělující mě od hlavního žlabu. Tento manévr zabere přes dvě hodiny hrabání, aniž bych získal jediný výškový metr.
Koukám na hodinky (výškoměr) a k vrcholu mi stále chybí přes pět set metrů. Ruce jsou zmrzlý a nohy už téměř necítím. Sedám si na skalní římsu.
„Tak kamaráde, asi si dojel.“
„Jsi za půlkou se silami a k vršku je to daleko.“

Dlabu tyčinku a dopíjím celý zbytek čaje z termosky.
„Ne! Zvedni ten zadek, jde se na krev.“
„Ták, pěkně za maminku, za tatínka, krok sun krok - stále nahoru...“

Je 12:15


„Kluci tady orel skřehotavý, slyší mě někdo!“ snažím se přeřvat do vysílačky silný rachot větru.
„Ano Maroušku, tady Jára.“
Menší štíty jsou schované pod vrstvou mraků a z těch nejvyšších koukají v oslňujícím slunci pouze třpytivé vršky.

„Jaroušku, volám z vrcholu Gaše… !“








Poslední kroky a je to, radost, nebo zoufalství... vyberte si…


15. 8. 2009 – Závěr…


Opouštíme už tak osiřelý ledovec a odcházíme směrem do údolí.

Zmíním ještě zajímavé rozuzlení Zdeňkových nevolností. Den před odchodem vygradovaly nevolnosti v krvák v podobě prasklých žaludečných vředů s následným transportem „helikopotvorou“.
Pro ty, kdo mají starost, nebo opačně případně radost, rozhrnu závoj tajemství.
„Jak to dopadlo s naším prezidentem horolezeckého svazu?“
První potěším, druhé ne.
„Zdenda je znovu v plné síle,“ hlavně díky prozíravosti lékařů, kteří vyhodnotili stav sice za velmi vážný, kde vše viselo na vlásku,… vzápětí ovšem naordinovali okamžitou léčbu dvanáctistupňovým mokem, což kladně kvitoval žaludek i majitel.

Teď již opravdu poslední věta.
Nechci slintat patetické cajdáky, ale pravda je taková:
Parta boží, počasí skvělý a všichni jsme si zablbli…

Těbůh Marek


Parta „hic“ Gasherbrum 2009


                                       
Leader neboli Já...
                             

                                       
Members neboli...
   


Zdenda
                           

                                                     
Jaroušek
 

                               
Kubík   


                                             
Tráva
                                               

                                               
Daw

                               


Lišin




Kamílek

       

TOPO:





Výstup přes Japonský kuloár - SZ stěna




Pokus o prvovýstup JZ stěnou


Mára Holeček   [úpravy] 21:55 16.09.2009Tisk 

Reklama:


Související články:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 JSTE BORCI00:12:59 17.09.2009
JSTE BORCI ! Co dodat ?

Michalodpovědět 

 málo platný00:25:06 17.09.2009
Maroušku, ty kluku ušatá, hezky jsi to vylezl i napsal.
deadlineodpovědět 

 sákra02:21:37 17.09.2009
je to napsaný tak dobře, že kvůli tomu jdu pozdě spát)
aTomodpovědět 

 tošovák02:45:39 17.09.2009
chce se mi strašně spát ale nemohl jsem dokud jsem nedočet..
pičmenodpovědět 

 Klobouk dolů..07:11:19 17.09.2009
Pěkně se to četlo. Doma, za pecí..
Gratulace všem!
Houbaodpovědět 

 Skvěle napsaný08:07:02 17.09.2009
Taky jsem ponocoval, ale je to síla čtení, je vidět že jste si užili velké dobrodružství.
Dík za fakt pěkný článek.
 jirkasodpovědět 

 frajeři09:10:38 17.09.2009
Po přečtení sbírám čelit z podlahy, kam mi spadla... dobře vy! Myslím, že na konci tejdne vyměním hnusnou Limu za Huaraz :D
Dr.bnaodpovědět 

 Paráda12:15:46 17.09.2009
Maroušku začíná to být na knihu ty tvé články.
Tak doufám, že tak bude.

Parádní výkon všech, pohodová partička:-)

A ještě cituji jak Mára psal -Nechme ,ale zatím strašáky tam, kde číhají, jinak bychom se nikdy neodlepili od země.

To se mě líbí:-))

Dík Kori
Koriodpovědět 

 great12:37:04 17.09.2009
Moc pěknej článek i výkon..a poznámka k tomu že jsi mistr v tom posírání...já spíš myslim že tu posranou situaci umíš pěkně vobrátit v úspěch..ad to drží chlape..tobě i ostatnim
J.Cetelodpovědět 

 ..panečku..19:50:05 17.09.2009
DOBŘE VY všichni! :) smekám před odvahou..
Shebeeodpovědět 

 paráda23:29:30 17.09.2009
Perfektně napsané, jen jsem to hltal!! :) A výkon netřeba komentovat!!!
Čertík Bertíkodpovědět 

 Tak blahopřeju hoši23:38:13 17.09.2009
Hlavní je, že jste se vrátili, a zážitky navrch to je paráda.
Steveodpovědět 

 Maro a spol - GRATULACE12:14:19 18.09.2009
Pekny clanek a hlavne uzasny vykon. GRATULUJU !!!!
Kubanceodpovědět 

 nejlepší13:10:34 18.09.2009
Za tenhle článek zaslouží lano !!!
yakuzaodpovědět 
 Re: nejlepší20:36:08 18.09.2009
kurňa, ste frajeři jak sviňa :-)
martinodpovědět 
  Re: nejlepší18:26:46 19.09.2009
partička makovců co si nevážej života.
ondraodpovědět 
   Re: nejlepší13:15:40 20.09.2009
nepodělat se sám ze sebe a občas odlepit paty od země...na to člověk musí mít, což.
R.odpovědět 

 Nádhera,21:58:46 20.09.2009
super akcia a výborný článok. Aj to otočenie... Fakt, klobúk dole!
viloodpovědět 

 Gratulace13:16:38 22.09.2009
Teda chlape, toto je super. Určitě jste si těžce mákli, co je z perfektně napsaného článku i přes nadsázku znát ... SUPER.
olson.vsodpovědět 

 klobouk09:18:49 23.09.2009
jeste niz nez dolu. Jste machri. ;-)
andy.climodpovědět 

 Záchrana Zdeňka09:56:08 30.09.2009
Z textu to asi moc nevypadá. Velký obdiv Márovi. Je evidentní že Zdeňkovi zachránil život. Smekám nejen před tím jak ti to leze, ale hlavně, že riskuješ svůj život, abys zachránil parťáka. Ve vysokejch kopcích to většina lidí nezvládne. Mahy
Mahyodpovědět 
 Re: Záchrana Zdeňka08:58:40 02.10.2009
No právě ta nadsázka je blbá protože se toho spousta lidí chytne a pak se tam zrakvěj
feryodpovědět 

Lezec.cz je hlavním mediálním partnerem ČHS na internetu

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 Foto dne:
Kolosseum - Sektor Solarium
High Live, 8+
 Databáze cest:
Všechny cesty (122052)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
Alfarrás Motors 6a+ Santa Ana
Currucuclillo 6a+ Riglos
Perseidas 6b Siurana
Adriá 5b Montserrat
Svetlonos 6+ Havrania Skala - Necpaly
Nově komentované:
Neotesaný Nadsamec 8 Lom V Doubí
Siri Birthday Project 8- Geyikbayiri
Zrnka Kmínu VI Anglický Parčík
Kupte Si Křídla VIIa Anglický Parčík
Ein Schlauer Fuchs 7B Hohnstein

 Nově v diskusi:
Re: Hydratace (dlouhe cesty v zimne) | Re: 3+1 důvodů proč dál | Re: 3+1 důvodů proč dál | Re: 3+1 důvodů proč dál | Re: Hydratace (dlouhe cesty v zimne) | Re: Hydratace (dlouhe cesty v zimne) | Re: Hydratace (dlouhe cesty v zimne) | Re: Hydratace (dlouhe cesty v zimne) | Re: Hydratace (dlouhe cesty v zimne) | Hydratace (dlouhe cesty v zimne) |

 Nové komentáře:
Re: AO | Re: AO | AO | Re: Radsi si to ani prehravat nebudu | Re: Radsi si to ani prehravat nebudu | Re: Zavádějící titulek | Re: Zavádějící titulek | Re: výborný rozhovor | ? | Re: jižní hřeben |

 Kde to vře:
Mistrovství světa juniorů 2017 (152)
Adam Ondra trochu jinak: Češi si svobody a demokracie neváží (27)
Kto sa vlka bojí, nech do lesa nechodí! (23)
Adidas Rockstars 2017: mezi elitou světa Martin Stráník 19. (19)
Lezecký outdoorový festival na Rabštejně v Jeseníkách (18)
Koloušci v Alpách (15)
Weisshorn 2017, Ostgrat - varianta, obtížnost AD/UIAA III (6)
Slováci vylezli novou cestu v Ak-Su za 9+ 900m do výšky 5239m (6)
Klettergarten Lažánky (4)
Adam Ondra - rozhovor se čtenáři Lezce: (4)

 Nově v inzerci:
ZÁKLADNÍ LEZECKÁ VÝBAVA POUŽITÁ, V BEZVADNÉM STAVU | HRNEC PRIMUS ETA POWER POT 1,2 L | Cesta Arco/Garda | DIRECT ALPINE Mountainer 4.0 | Povl | Smíchovka pátek | Prodám La Sportiva Cobra | Mačky | Lezení - Praha | Hledám parťáka na pravidelné lezení v Praze |

 Anketa:
Jaký film na Fesťáku 2017 je nejlepší?
 4 Wheel Bob USA 
 401 
 Afghánské odmítnutí CZE 
 302 
 Alpine Route SVK 
 288 
 Alpine Wall Tour PLN 
 264 
 Annapurna 3 - Unclimbed AUT/DEU 
 465 
 Back to heights CZE 
 250 
 Bijící srdce boulderingu CZE 
 316 
 Dhaulagiri, ascenso a la montana blanca ARG 
 282 
 Expedice Gasherbrum CZE 
 275 
 Go Big or Go home! - in search for the perfect wave DEU 
 285 
 Humla ESP 
 273 
 Chasing Niagara USA 
 266 
 Chris Bonington - Life and Climbs ITA 
 260 
 Into Twin Galaxies - A Greenland epic AUT/DEU 
 268 
 Jugando a Escalar ESP 
 261 
 Lezení na písku - sedmdesátá léta CZE 
 514 
 Linka nad Rájem CZE 
 276 
 Malishan - Taiwan Canyoning Expedition DEU 
 261 
 Mar Álvarez. No Logo ESP 
 261 
 Monte Sarmiento - die weiße Diva DEU 
 243 
 Monviso Mon Amour ITA 
 259 
 Mrazivá poezie na jasankách CZE 
 252 
 Norge Lysefjord CZE 
 258 
 Obsesja PLN 
 248 
 Obyčajní chlapci SVK 
 228 
 Prohibido escalar ESP 
 260 
 REEL ROCK 11: Boys In The Bugs USA 
 242 
 REEL ROCK 11: Brette USA 
 243 
 REEL ROCK 11: Dodos Delight USA 
 252 
 REEL ROCK 11: Young Guns USA 
 229 
 Rock Empire 8a: Dvě holky ve velké stěně CZE 
 316 
 Shifting Dreams GBP/FRA 
 235 
 Smím prosit CZE 
 269 
 Spradventure CZE 
 367 
 The Elements CZE 
 254 
 The Eyes of God DEU 
 245 
 The Unknown GBP 
 243 
 Tupendeo - One Mountain, Two Stories CHE 
 251 
 Utečenci do Afriky CZE 
 255 
 W!nteractivity FRA 
 253 


Cestovní pojištění objednejte na Srovnejto.cz.
Mají přímo sekci cestovní pojištění na hory.
 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  cookies       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.